Střípky Minulosti

38.

Ačkoliv měsíce zaznamenávaly teprve jaro, sluneční paprsky už zdobily svým krásným světlem celý hrad. Večer se pozdě stmívalo a ráno se brzy svítalo. Duben se už pomalu chystal převzít místo v kalendáři, ale ten Březen tu ještě několik dní bude. 

Víkendový, odpolední klid trávili všichni svými vlastními činnostmi. Tedy většina lidí z naší malé skupiny jej trávila na famfrpálovém hřišti, kde se připravovali na poslední zápas za jejich éry zde v Bradavicích. 

Theodor by tam šel také, protože hraje famfrpál, ale on se rozhodl chytit možnosti, že budou mít s Alex klid a mohou ho strávit pouze spolu a čtením. Ne, že by na tréninky chodit nemusel, ale vzhledem k tomu, že už teď trénují opravdu každý den, jeden trénink znamená nic. 

Alex se zničehonic rozesmála a přetočila stránku. 

,,Vtipná pasáž?" zeptal se Theo. 

,,Musím zapamatovat tato slova, pokud mě někdo naštve: 'Víš, ty mi vždycky uděláš takovou radost... když odejdeš z místnosti'," vysvětlila a znovu se zasmála. 

Theo se uchechtl. ,,Co to vůbec čteš?"

Alex se vyhoupla na lokty, neb leželi na jejich posteli. ,,Ale... Umění Tolerance od mé velice oblíbené autorky. Někdy mi její knihy připadají jako napsané o nás," odpověděla s úsměvem.

,,Tak to jo, to si budu muset přečíst také," usmál se. 

,,Určitě, co čteš vůbec ty?" zajímala se a zvedla se do sedu, aby se opřela o čelo postele, jako to udělal on. 

,,Mudlovskou, klasickou knihu s názvem Hamlet, od Shakespeara. Doporučila mi ji Hermiona," odvětil. 

,,To jsem četla kdysi na škole, kde jsme i mudlovskou klasiku museli mít nastudovanou," oznámila Alex a Theo přikývl.

Oba se odmlčeli a každý si přemýšlel o svém.

,,Ačkoliv jsme spolu už tak dlouho, pořád mám pocit, že tě neznám tak, jak bych měl," promluvil.

,,To je proto, že moje minulost je složitá. Já toho také o tobě zase nevím tolik."

,,Měli bychom víc mluvit," konstatoval a ona přikývla.

,,Ale teď ne, to je moc narychlo. Navíc dneska si nechci kazit náladu mluvení o svém otci," rozhodla a on viděl, jak jí potemněla tvář.

,,Tomu rozumím."

,,Miluju tě," řekla a smutně se usmála. Pohladila ho po tváři.

,,Já tebe přece taky," odpověděl, jako kdyby to měla být samozřejmost. Objal ji.

,,Nepůjdeme se někam projít?" navrhla. 

,,Určitě."

Proto se oba zvedli, vzali si pro jistotu nějaké mikiny a ruku v ruce vyšli z Bradavického hradu. Slunce se už připravovalo na svůj západ a lesy kolem pohltilo krásné načervenalé světlo. 

,,Taky ti přijde zbytečné, že se Draco a Hermiona rozešli?" nadhodila téma Alex a donutila tím Theodora přemýšlet. 

,,Přijde. Hermiona má důvod, že už k němu nemá takovou důvěru, ale kdyby mu to řekla, nemusel by se jí Draco dívat do hlavy. Draco ovšem zase měl respektovat, co ona chce dělat a nedívat se jí kvůli tomu do hlavy," souhlasil a Alex přikyvovala. 

,,Ačkoliv je z dřívějších let neznám, jsou siný a pevný pár. Oni by to neměli hned tak vzdávat. Jenže do toho jim nemůžeme mluvit."