Střípky Minulosti

2. Hloupost

,,Kde jsi byl?" tázal hlavní zmijozelský myslitel svého přítele.

,,Jako v noci?" nechápal, jelikož byl stále zabořený ve svých myšlenkách. A kupodivu ne, nemyslel na Smrtijedy, ale na tu dívku, se kterou strávil noc. Ale pouze v tom dobrém slova smyslu.

Včerejšek už nezměníš, ale dnešek změnit můžeš.

Na těch slovech něco bude. A Hermiona měla zase pravdu, ostatně jako vždy. Draco se nad tím zamýšlel celé ráno. A to úplně celé, protože ho zase probudil zlý sen. Měl by se vykašlat na minulost a jít dál. Jenže to se mu lehce řekne a těžko udělá.

,,Haló Draco! Vnímej!" musel na něj zvýšit hlas jeho dlouholetý přítel.

,,Promiň," omluvil se, protože přátelům se prostě omlouvá. Navíc Theo při něm vždycky stál. Chápal, co je to mít za otce Smrtijeda. Ale Theo se naopak Smrtijedem nikdy nestal. A vždycky mu pomáhal s učením a důležitými rozhodnutími.

,,Co se v noci stalo?" zajímal se dál hnědovlasý zmijozel.

,,To je na dlouhé povídání, odpoledne ti to řeknu," odpověděl, protože byli už ve dveřích učebny, kde mají první hodinu.

Jakmile blonďák vešel do třídy, hned očima vyhledal kudrnatou hrdinku, která se na něho dívala také. Byl to krátký pohled, ovšem emocí v něm bylo hned několik. Ale hned potom ho nebelvírka přerušila.

___

V útrobách bradavické knihovny právě teď nikdo čas většinou netrávil, to jen knihomolka Hermiona Grangerová. Ale sama tu také nechtěla sedět, chtěla si ještě užít posledního letního tepla, jen si zde musí vybrat novou knihu. A jelikož se blíží, sice pomalu ale jistě zkoušky OVCE, vybrala si jakousi knihu o bylinkářsví, aby byla napřed.

A hlavně, s bylinkářsvím je na tom stejně, jako s jasnovidectvím, akorát že vědu o rostlinách považuje alespoň trochu na úrovni. Ale ten předmět ji nebaví, což ovšem neví ani její nejbližší. Protože Hermiona a škola.

A o jasnovidectví... Podle mnoha studentů je to nejhorší předmět na škole a hlavně nejnudnější, protože ho učí stará dobrá Sybilla Trelawneyová, takže daný předmět překračuje veškeré možnosti zábavy, či normálního myšlení. Proto ho Hermiona už dávno nestuduje.

Hermiona popadla knihu a zamířila pryč z knihovny. Chodba byla prázdná, jelikož všichni studenti už měli po vyučování a byli buď venku, na bradavických pozemcích, nebo byli ve svých komnatách. Nebelvírka ovšem toužila po klidu a času na přemýšlení, jak to kdysi dělala, když byla na dně z toho všeho šílenství. Kdyby klesla ještě níž, určitě by se už napila nějakého toho alkoholu. Ale ten by samozřejmě neměla kde vzít. A navíc, ona je chytrá a alkoholem pohrdá, jelikož ho sama moc nezvládá.

Vyšla z hlavní brány ven a šla cestou ke svému místu. Místem se nemyslí onen kámen, ale takhle přes den chodí pod starou vrbu, na kterou se buď dá vylézt, nebo si sednout na lavičku pod ní. I tak se vám naskytne překrásný výhled na celý hrad a ostatní pozemky. Strašně ráda zde vzpomíná, co všechno tu již zažila.

,,Nezapomeň, včerejšek už nezměníš, ale dnešek změnit můžeš," ozvalo se kdesi nad ní, když se usadila. A komu jinému by mohli slova patřit, než blonďatému zmijozelovi. A taky s ním byl Theo, ale to už je vedlejší. Oba seděli na jedné z mohutných větví obrovského stromu.

Podívala se mu do očí, zatřepala hlavou a svůj zrak opět věnovala knize.

,,Abych šel," řekl Theo a seskočil ze stromu.