Střípky Minulosti

24.

A je to tady... Draco Malfoy vyhrál! Draco Malfoy chytil zlatonku!

Hermiona hopsala po tribuně, štěstím bez sebe a myslela jenom na to, že Draco právě míří k ní.

Postavil se před ní a před všemi, ať už s tím souhlasili, nebo ne, jí políbil. Hluboce a dlouze, přesně jak si představoval, když hrál zápas.

Následně na tribuně přistáli i Theo s Blaisem, načež Blaise se inspiroval od Draca a udělal to samé Pansy. Theo se jen krátce pousmál na Alex, kterou by sám zulíbal k smrti.

,,Merline! To tady mají nějaký líbací kroužek!" Protestovala Ginny a Harry vedle ní se uchechtl. Byl zklamaný. Není šťastný z té bolesti na obličeji, nalomeného košťate, ale někde hluboko uvnitř cítil, že je to tak dobře. Že Draco si pro jednou zaslouží vyhrát, i když ne v přímém zápase.

,,Chceš tu zlatonku?" Zeptal se Draco Hermiony, které vzal dech a která byla červená až na zadku.

,,Ne, to je dobrý, důležitý je, že si vyhrál." Darovala mu jeden ze svých úsměvů, které miloval.

,,I tak na." Řekl a zlatonku ji podal. Hermiona jí zaujatě převalovala v ruce a byla prostě šťastná.

,,Tak si to dal Drakouši!" Drkl do něho Blaise.

,,Hej pojďte, půjdeme poraženým podat ruce." Nutil je Theo, protože má ještě nějaký pud společenského chování. A tak doprostřed famfrpálového hřiště přistáli tři hadi.

,,Weasleyová, já to říkal." Zazubil se Blaise na Ginny, která byla otrávená.

,,Jen aby to nebylo to poslední, co když rekneš." Odsekla.

,,Gratuluju Malfoyi, přeju ti to." Podal ruku Harry Dracovi a Draco se úšklíbl.

,,A to proč Pottre?" Zeptal se ho.

,,Kvůli Hermioně." Odpověděl Harry a Draca tím trochu vyvedl z míry. Ale na Dracovi to samozřejmě nebylo vidět a tak se jenom uchechtl, ale Harry věděl, že ho tím zaskočil.

,,Konečně mluvíte, jako dospělí!" Vyhrkl Blaise šťastně a Ginny se uchechtla.

,,Gratuluju." Podal ruku Ron Theovi a Theo jen přikývl, protože nic jiného říct nemohl, neb se s Ronem prostě nebaví. Nemají proč.

,,Achjo! Ten život nemá smysl." Protestoval Ron a rozplácl se na trávě, když skupinka tribuňáků mířila zpátky.

,,Snad bys nebrečel Weasley." Usmál se Blaise.

___

Slunce už zacházelo za věže Bradavického hradu a na nebi se objevily barvy nejrůznějšího odstínu červené. Ideální čas pro nějakou romantickou schůzku. A to přesně dva studenti, kteří se proháněli hradem, snažíc se najít nějaké vhodné místo.

,,Dnes je opravdu krásně." Rozněžnila se Hermiona, když se dívala z okna. Draco jen pozoroval, jak krásně v tom světle vypadá. Ale potom si vzpomněl, že to je u ní samozřejmost.

,,To ano." Přikývl a objal ji ze zadu. Miloval její vůni a teplo jejího těla. Sám si vlastně říkal, proč tu holku tolik miluje. No asi proto, že po totálním zhroucením, které by každého dohnalo k sebezaavadování, ale ona mu ukázala, že i přesto je v životě nějaká naděje. A ona je jeho jedinečná naděje.

,,Kam teda půjdem." Obrátila se na něho znuděně, protože dneska si opravdu chtěli vyjít. Do Prasinek je už pozdě, chodby hradu nejsou příliš záležitost romantická a ve Zmijozelské společenské místnosti se báli být, protože Zabini.