Střípky Minulosti

36.

Večírek skončil, jakmile se Blaise dostal zpátky do Zmijozelské části hradu. Všem oznámil, že je konec, díky kouzlu, co zvyšuje hrad. Neřekl ovšem důvod, proto si studenti začali vytvářet různé teorie o tom, co se mohlo stát. Následně vše uklidil společně s Theem.

Hermiona následně z věže odešla sama, ostatním věnovala pouze uslzený pohled. Nechali ji jít samotnou, protože chápali, že teď oba nebudou chtít s nikým mluvit. Neodešla však do své ložnice, tam se pouze zastavila, potom odešla do knihovny. Knihovnice, protože jí věřila, jí na noc knihovnu propůjčila a Hermiona tam strávila celou noc jen s knihami. A také další den, neb měli volno. Vnímala jen řádky a slova, pomáhalo jí to zapomenout na krutě tvrdou realitu. Hlavně se také nemohla vrátit do ložnice, která je Dracova, i když tam má věci. I když nevěděla, že Draco na jídla nechodí, sama tam nechodila. Děkovala Merlinovi za přátelé, co s ní měli takovou trpělivost a byli ochotní jí jídlo nosit.

Draco zůstal na astronomické věži do rána, druhý den se právě zavřel ve svém pokoji a také s nikým nemluvil. Nemohl by. Jenže on narozdíl od Hermiony nemá rozptýlení, jako jsou knihy a několik dní se utápěl pouze ve slzách. A když se pokusil usnout, neustále se mu zdály sny o válce, tudíž měl obrovské kruhy pod očima. 

Ostatní to nesnášeli dobře. Všichni byli zamlklí a pokud se mezi Harrym a Pansy mělo něco odehrát, museli to odložit. Truchlili za jejich nejlepší přátelé. Blaise na tom byl úplně nejhůř a kdyby neměl Ginny, patrně by se z toho zbláznil. Theo a Pansy se pokoušeli po nějakém tom týdnu s Dracem promluvit, ale pokusy to byly marné.

A pokud jde o vyučovací hodiny, kde často seděli Draco a Hermiona spolu, tak tomu už není. Jenže oni se nebaví se žádným svým spolusedícím, neb oba se celé dny na nikoho ani nepodívají, jsou zabraní pouze ve svých myšlenkách, Hermiona především v knihách.

Ve škole se tato zpráva provalila, dokonce to věděli i profesoři. Na učení obou to ale dopad nemělo, Hermiona se už na hodinách neozývala, pokud nemusela. Studenti si často vytvářeli názory, proč by se mohli rozejít, pravdu ovšem znal jen málokdo.

Na atmosféru školy to zapůsobilo. Škola, i když se již blížila ke konci, se stala pochmurnou, už se ani neoslavovalo tak jako dříve.

,,Blaisi, v pořádku?" promluvila na něho Ginny, když ho už několik minut pozorovala, jak jen sedí a skoro bez mrknutí se dívá do nikam.

,,Nic není v pořádku Ginnulínko moje," odpověděl a ona přikývla. Sedla si vedle něho a pevně ho objala. On jí objetí ještě silněji opětoval a tlumeně jí vzlykal do ramene.

,,Blaisi?" oslovila ho Alex, vedle níž seděl Theo. ,,Pokud spolu mají být, budou spolu. Jen jim musíme dát čas."

,,Oni si to jen potřebují rozmyslet," přitakal Theo.

,,Když já bych hrozně chtěl Draca, nebo Hermionu obejmout a říct jim, že to bude v pořádku," vysvětlil Blaise.

,,To bychom potřebovali všichni," přidala se k nim nově příchozí Pansy.

,,Máte pravdu, musíme jim dát čas. Když oni vypadali tak spokojeně a takovou věc by spolu mohli vyřešit," řekl Blaise.

,,Sám jsi ale nedavno říkal, že s nimi není něco v pořádku. Prostě oba udělali chybu a musí se s tím vypořádat. Je to jejich boj, jak říkala Hermiona." Ginny ho pohladila po tváři.

,,Chápu Hermionu, že musela sebrat odvahu, aby mu to řekla. Ale nechápu Draca, že se jí podíval do hlavy. To prostě není fér," zavrtěla hlavou Alex.