Střípky Minulosti

22.

,,Proč se vlastně pořád scházíme tady, když už o nás stejně všichni ví? Postel by byla pohodlnější a hlavně by tam nebyla taková zima, jako tady." Uculil se blonďák a přitáhl si kabát více k tělu, když vzcházel na nejvyšší patro Astronomické věže.

,,Je tady větší klid a pohoda. Určitě nechci, aby první, co ráno uvidím byl Blaisův obličej." Odpověděla Hermiona a Draco se úšklíbl. V tom má pravdu.

Radši přišel k ní a vzal jí kolem pasu.

,,Nepromluvíme si?" Navrhla kudrnatá Nebelvírka, ale z očí jí společně s touto větou odezněla veškerá odvaha.

,,O čem?" Nechápal Draco a Hermiona si povzdychla.

,,Ale... nic." Zavrhla to a Draco se mírně a nechápavě zamračil. Členka Zlatého tria se zadívala do dáli, doufající, že Draco na tuhle otázku zapomene. Chtěla si promluvit o tom, co tedy mezi nimi je, jestli něco vážnějšího, nebo stále jen taková ta randící atmosféra. Chápeme se... Ale když to nepochopil hned, radši nic vysvětlovat nebude. V tomhle Draca znala a za ten čas poznala, že Draco není nijak zkušený, co se týče vztahů. Ačkoliv po té fyzické stránce má první místo... samozřejmě. Hermiona se při této připomínce pousmála a zčervenala.

,,Co budeme dělat?" Zeptala se, aby zahnala hříšné myšlenky, protože pokud se takto zeptá, je docela možné, že si to nebude muset jen představovat.

,,Pojď za mnou." Řekl, vzal ji za ruku a táhl jí pryč z této věže. Hermiona jen čekala, kam jí plánuje odvést.

Co Draco plánoval Hermiona nevěděla. On chtěl ale jen dosáhnout tepla postele, ať už ve jeho, nebo její. Navíc měl pravdu, zima už opravdu změnila atmosféru Bradavického hradu, takže ve všech venkovních prostorech už byla zima. Oni se ovšem chvíli, po tom incidentu o vzájemných citech moc nevídali, ale oba jsou příliš tvrdohlaví na to, aby si o tom promluvili.

Proplouvali obrovskou rychlostí Bradavickým hradem, až jí Draco zavedl ke vchodu Zmijozelské části hradu. Kudrnatá Nebelvírka se radši na nic neptala.

Vstoupili do společenky, která byla ještě celkem plná Zmijozelských studentů, protože dnes se nesetkali nějak pozdě a ještě není po večerce.

,,Ahoj Hermelíne!" Zamával na ně Blaise, když Draco proplouval podobnou rychlostí jako před chvílí i společenskou místnost. Hermiona ani neměla čas Blaisovi zamávat a hned zmizela společně s blonďatým rychlochodcem ve chlapecké ložnici.

,,Asi všichni víme, co tam budou dělat." Oznámil Blaise ostatním sledujícím této divné situace. ,,Doufám, že jí nesní, byla by jí škoda." Doplnil svá původní slova a Alex se uchechtla. Theo si všímal své knihy a Pansy se ušklíbla.

,,Že by Hermiona byla taková dračice, to bych nečekala." Uchechtla se Ginny. Ano, ta tu byla taky, protože v Nebelvírské věži je nuda.

,,Za to může spíš ten její Drak." Poznamenal Blaise.

,,Doslova." Ušklíbla se Pansy.

,,Budeme doufat, že jí Draco nezkazí." Zamyslel se Theo stále všímající si své knihy a ostatní se na něho zamračili.

,,Jak jako nezkazí?" Nechápala Alex. Tak jo, Theo si musí uznat, že ačkoliv je Zmijozelský myslitel, řekl úplnou mudlovinu.

,,Netěšte to." Odsekl a zvedl se. Potom mu ale došlo, že do ložnice pro jistotu nepůjde, tak popadl své věci a zamířil pryč ze společenské místnosti.

,,Co se mu děje?" Nechápala Alex.

,,Zase ho žere stav vás dvou, nejspíš." Usoudil Blaise, až se Ginny divila, že i on umí přinést nějaká ta chytrá slova. Tahle myšlence se ale uchechtla, protože tohle je Blaise, který nikdy nic vyloženě inteligentního říct nemůže. Ale právě to na něm měli všichni rádi. Alex se zamračila.