Milionová vzpomínka

"Nenechte se rušit"

Ahoj moje lásky ❤️
Mám na vás otázku 😅
Vadí vám, když bych používala emoji v konverzaci, která probíhá na telefonu? Mě upřímně se to moc nelíbí, ale ptám se vás protože mi zase přijde, že je to takový suchý bez toho. 🤔 Napište mi váš názor do komentářů prosím, protože já fakt nevím.
Už nebudu rušit, užijte si kapitolu ❤️

Ráno jsem vstala dost brzo, šla jsem do sprchy, kde jsem si umyla i vlasy, teď sedím v kuchyni u stolu a píšu mamce, že jsem živá a zdravá.

"Dobré ráno, ty už si hore?" přichází Karlo.

"Jo, nemohla jsem jen tak ležet" pokrčím rameny. Cítím se divně v jedné místnosti s ním a ještě o samotě. Ne, že bych ho neměla ráda. Miluju jeho písničky, ale zatím jsme se moc nebavili samotní. Možná bychom se bavili, kdyby do kuchyně nepřišel Nik s Hasanem.

"Jak ses vypsala?" ptá se mě mile Nik. Nechápu to,jednou za mnou dolízá a jednou zase dělá, že tu s nimi vůbec nejsem. Nevadí mi to, nepotřebuju jeho pozornost.

"Tokáš ještě spí?" ptá se Jakub mezitím, co si krájí jablka do misky. Vím, o co mu jde.

"Nespí, stretol som ho keď išiel do kúpeľne" informuje nás Konev. Začnou se mezi sebou bavit o dnešním plánu a já jen tiše sedím a poslouchám.

"Kluci můžu si prosím uvařit kávu? Trochu mě bolí hlava" zeptám se.

"No jasně že jo, na tohle se vůbec neptej. Buď tu jako doma Kei" říká mi Hasan a já s poděkováním vstanu a jdu ke kávovaru.

"Já ti ho uvařím babe" přijde ke mě Nik a vezme mi hrníček z ruky a já se zamračím.

"Umím si kávu uvařit sama a neříkej mi Babe" štěknu pobaveně. Uculí se na mě, ale neuhne. Pak se ke mě skloní dolů.

"Nebo co Babe?" zeptá se provokativně. Já mu dám pěstí do ramene a zasměju se.

"Zbiju tě" řeknu, on se na mě pobaveně podívá a zavrtí hlavou.

Po snídani a pár nadávkách Nikovu velikost, se rozdělíme na dvě skupiny. Jedna jde do studia a ta druhá do kanceláře. A já jsem v té druhé skupině. Po cestě mi Andy vysvětluje, co je potřeba udělat a já poslouchám jen na půl protože přemýšlím, proč s náma není Toky. Velkej Kuba odemkne dveře a vejde dovnitř, já jdu hned za ním a rozhlídnu se.

"Jestli chceš, můžeš jít do skladu nachystat objednávky. Ukážu ti jak na to" říká mi Andy.

"Klidně, ale abych něco nepokazila" zamračím se. On zavrtí hlavou a zavede mě do skladu, kde mi podá štos papírů s objednávkama.

"Stačí když to tu poskládáš na hromádku a na každou dáš fakturu" vysvětluje mi, já přikyvuju a zalistuju fakturama. Tohle mě bude bavit. Když Andy odejde ke své práci, já si nasadím sluchátka a pustím si písničky.

Pohled Tokyho:

Do kanclu jsem přišel jako poslední. Měl jsem doma ještě nějakou práci. Kvůli ní.

"Čau" pozdraví mě Andreas. Kývnu na něj a jdu ke svýmu stolu, kde si položím věci.

"Kde je Kei?" ptám se. Andreas ukáže na sklad.

"Chystá objednávky" vysvětluje mi. A tak jdu za ní.

"Nevylekej ji, mám pocit, že si dala sluchátka" volá na mě ještě Andy. Vejdu do skladu, přičemž za sebou zavřu a s rukama založenýma na hrudi se opřu o zeď.

"Když končí se den a usne má zem, pak na malou chvíli vrací se zpět můj niterní svět, co osud tvůj sdílí do všech světových stran, do všech koutů, co znám..." zpívá si otočená zády ke mě. S úsměvem sleduju, jak vytahuje krabici s mikinama a pokládá ji na zem. Na stolku vedle mě má položenej telefon, kde má zapnutý youtube, takže natáhnu ruku a telefon jednoduše vypnu. Ona se zmateně otočí na svůj telefon. A pak si všimne mě.

"Uhm jak dlouho tu stojíš?" ptá se mě celá rudá. Já se odpíchnu od zdi a jdu k ní.

"Před chvíli sem přišel" říkám ji. "Víš o tom, žes mi večer povídala o nějakým klukovi?" dodám. Ona se na mě zmateně podívá.

"Cože, o kom?" nechápe.

"Neřekla si jeho jméno, jen si řekla Můj ex byl šílenej kretén, zlomil srdíčko snad tím nejhorším způsobem. Spala si" napodobím její hlas a ona se na mě ublíženě podívá. Zasměju se.

Po celým dnu, kdy jsme byli jen v kanclu, jsme se po cestě domů stavili v obchodě pro nějaký jídlo a pití.

"Co budeš chtít Kei?" ptám se mezitím, co tlačím vozík dopředu a ona jde vedle mě.

"Hlavně už nechci žádnej alkohol" zašklebí se, pak se rozhlídne okolo a nakonec se podívá na mě.

"Co je?" zastavím se u pultu s ovocem, abych Jakubovi nabral jablka a pomeranče a čekám, co z ní vyleze. Ona ale mlčí, líně se opře o vozík a dál na mě zírá. Jsem z ní trochu nesvůj.

"Já bych si dala colu, jdu si pro colu" řekne najednou a než stihnu cokoliv říct, zmizí mi z dohledu. Je neuvěřitelná. Pobaveně zakroutím hlavou a jdu dál.

S Ki se potkám až u pokladny, kdy mi dává několik docela dost dobrejch argumentů proč bych ji neměl Já zaplatil tu věci a proč si to má Ona zaplatit sama. Naštvalo mě to, ale nakonec jsem ji nechal a ona s pocitem vítězství podala prodavačce peníze za svůj nákup.

Stojíme ve výtahu, když mi zabrání telefon. Vytáhnu ho a zobrazím si upozornění.

RobinZoot: Jste pryč nějak dlouho
Tkeej: Teď jsme ve výtahu, za chvíli jsme doma
RobinZoot: Sami?
Tkeej: jak jako?
RobinZoot: Jestli jste v to výtahu sami
Tkeej: Jo
RobinZoot: A zkusils něco?
Tkeej: Jako co
RobinZoot: Ty seš úplnej debil víš to?
RobinZoot: Třeba ji nenápadně naznačit, že ji chceš
RobinZoot: Nebo ji rovnou dát hudlana
Tkeej: Moc brzo ji něco naznačovat
RobinZoot: Já jenom aby Nik nebyl třeba rychlejší
RobinZoot: To by jsi měl smolíka
Tkeej: Myslím si, že ona ví, koho chce
RobinZoot: Stejně bys měl něco začít dělat

"S kým si to píšeš?" ozve se její hlas a tak k ní zvednu hlavu.

"S kámošem" řeknu jednoduše a z výtahu vylezu.

"Já jen, že se takhle mračíš a to ti moc nesluší" pokrčí s úsměvem rameny a zmizí v bytě.

Dneska jsme se dívali na IT. Teda my se dívali, ona někam před chvílí zmizela. Možná bych se po ní měl jít podívat, jestli se jí něco nestalo.

"Kamil ti vzkazuje, že šla do pokoje. Běž za ní hm" šeptá mi Jakub. Chvíli na něj nechápavě čumím, ale nakonec přikývnu a vstanu.

To, co jsem viděl v pokoji mě trošku zarazilo a zároveň nějak zamrzelo. Ona byla namáčklá u zdi a Nik byl nalepej na ní, přičemž ji rohlivě líbal. Když si mě všimnou, ona ho od sebe odstrčí.

"V klidu pokračujte, nenechte se rušit" řeknu s úsměvem i když mě podivně zabolí na hrudníku. Ve dveřích se otočím a jdu za klukama, kde se jako hromádka neštěstí sesypu na sedačku mezi Konev a Kokyho.

"Fajn, měls pravdu. Nik byl rychlejší" řeknu Zootovi, kterej se na mě soucitně podívá. Jen pokrčím rameny a zadívám se na klauna, kterej zrovna leze z lednice.

Doufám, že se vám příběh líbí.
Jsem neskutečně ráda za každé srdíčko a komentář. ❤️
Vaše Kei❤️