Milionová vzpomínka

Přes překážky, ke hvězdám

Tahle písnička pro mě má dost velký význam. Čtěte konec prosím. ❤️

Poslední dobou nám to vůbec s Tomem nefunguje. Jedenáct let. Tolik uběhlo času, od narození Laury. Miluju ji. Je moje všechno, stejně tak jako on a to malé škvrně.

"Zase jdeš ke klukům?" ptám se Toma, když vidím, jak si bere bundu.

"Jo" odvětí bez zájmu, což mě zamrzí. Nechápu, co s ním v poslední době je. "Máš s tím problém?" zeptá se. Není to tak, že by mi to vadilo. Neopíjí se, nehulí, ani nebere žádný drogy. Jen by mohl začít trávit čas i s rodinou.

"Já jen, že si slíbil svojí dceři, že ji naučíš na klavír" řeknu. Začíná mě pěkně vytáčet.

"Tak ji to naučím zítra" pokrčí rameny jakoby nic.

"To ji slibuješ už týden" namítnu. On se na mě prudce otočí.

"Tak ji to nauč ty hm" rozhodí naštvaně rukama.

"Jak ji mám naučit něco, co sama neumím" zamračím se na něj. "Poslední dobou nám to vůbec nefunguje Tome a Laura to vidí. Nedávno se mě ptala, jestli mě tatínek ještě miluje" vykřiknu.

"A co si ji řekla?" zeptá se.

"Že nevím" přiznám. Nikdy jsem mu nelhala, ani teď nebudu, protože já to opravdu nevím. On zbledne, pak se zamračí a nakonec na mě ukáže prstem. Ten dá dolů a hrábne si do vlasů.

"Vydržel jsem s tebou třináct let. Slíbil ti tehdá u oltáře věčnou lásku, koupil ti vysněnej dům, vzdal se jsem se pro tebe kluků. A ty mi tady řekneš, že nevíš jestli tě Já miluju? Co po mě ještě chceš" děsí mě to, kam tahle výměna názoru směřuje.

"Nikdy jsem přece nechtěla, aby ses vzdal kluků" zašeptám. Chce se mi z toho brečet. Vždyť já taky obětovala maximum.

"Víš co, vyřiď Lauře, že si pro ní zítra přijedu. Dneska už mě nečekej" řekne nakonec. Já cítím, jak mi po tvářích tečou slzy a tak zavřu oči. To, že odešel mi potvrdí prásknutí dveří.

Druhý den, Pohled Tomáše:

"Lauro dělej, jedem ještě pro Viki a Patrika" volám na svou dceru, která utíká ze schodů. Kei okolo mě projde s kýblem, ani se na mě nepodívá. Piki proběhne okolo ní, div ji neshodí na zem a skočí na černou sedačku.

"A kam pojedeme táto?" objeví se u mě moje malá holčičí verze.

"Se strejdama na vejlet a pak si tě strejda Dom vezme na noc. Počkej na mě v autě zlato, ještě jdu za maminkou" pohladím ji po tmavých vlasech a usměju se.

"Maminka celou noc brečela" zašeptá mi a pak zmizí venku.

"Mrzí mě to. Vím, že se vám poslední dobou vůbec nevěnuju." řeknu jí, když ji konečně najdu na zadní terase utírat stůl.

"To je dobrý" zavrtí hlavou. Není to dobrý, vůbec to není dobrý.

"Víš, že tě miluju nejvíc ve vesmíru. Tebe i Lauru. Jste moje dvě holky" začnu mlet. A taky bych pokračoval, ale ona mě umlčí.

"Jsem těhotná" vyhrkne na mě. "Čekám chlapečka" položí mokrou hadru do kýblu, utře si ruky do kalhot a jde ke mě. Já se mezitím snažit pochopit to, co mi právě řekla.

"Kluka? Jakože kluka s fifinem?" ujišťuju se. Ona přikývne. Moje oči sjedou na její vypouklý břicho, kam ji následně položím svou dlaň. Nemůžu uvěřit, že jsem si toho nevšiml.

"Jo kluka, chtěla jsem ti to říct dřív ale jenom jsme se hádali. Promiň mi to" sklopí pohled.

"Ježiš vůbec se neomlouvej, já jsem tady ten kretén. Miluju tě, ty vole já tě tolik miluju. My budeme mít kluka, jo" přitáhnu ji k sobě do polibku. Ona se zasměje a ruce položí za můj krk.

"Fůj, táto dlužíš mi stovku za ty slova" ozve se za námi a my se od sebe odtáhneme. Abych to vysvětlil. Za každý sprostý slovo dáváme padesát korun do její kasičky, už od tří let. No a moje dcera je bohatá, protože někteří členové rodiny, například Dominik a Jakub, si nehlídají slovník.

"A nemělas bejt náhodou v autě ty chytrolíne?" ptám se pobaveně. Ona se zasměje a přiběhne k nám, načež nás oba obejme.

"Šíleně ti to trvalo. Myslela jsem, že si zapomněl a dostala jsem strach. Místo toho se tu ocucáváš s mamkou. Víte, že si vyměňujete bakterie? " vysvětluje nám. Tuhle mluvu pochytila od kluků, protože s nimi tráví dost času. Protože oni ji milujou.

"Tak už jeďte, ať Viki nečeká" popožene nás s úsměvem. Nejradši bych tady byl s ní.

"Jo už jeďme" ozve se Laura nedočkavě. Já naposledy políbím svou ženu a se slibem, že si to večer užijeme, jdu za svou dcerou, která netrpělivě stepuje u dveří.

"Ne Piki zůstaň, nesmíš" snažím se zastavit našeho bílýho ovčáka, který se zase snaží dostat před barák. "Hodnej kluk" poplácám ho, protáhnu se ven a spěchám do auta.

"Už vím, že se s mámou milujete ale nemusíte si to dávat tak najevo. Nebo jo ale ne přede mnou, je to nechutný" šklebí se Laura mezitím, co se pásá. Přijde mi na svůj věk až moc vychytralá. Já se zasměju, otočím se na ni, abych zkontroloval jestli se připásala pořádně a nakonec vyjedu k Sheenovi. Hlavou mi projede vzpomínka. A možná zním jako idiot, ale jednou si tuhle holku vezmu a budeme mít dvě krásný děti.  Šťastně se usměju, pevněji chytnu volant, přičemž se zpětným zrcádkem podívám na svou dceru, která na mě vyplázne jazyk a vesele se zasměje.

Po celý můj život
Jsi při mně stála
Když za mnou nikdo nebyl
Všechna ta světla
Mě nemohou oslepit
S tvojí láskou, mě nikdo nemůže stáhnout dolů

Kdybych mohl létat,
Vrátil bych se domů přímo k tobě.
Myslím, že se bych se mohl všeho  vzdát, jen mě o to požádej.

Tohle totiž není konec, nýbrž začátek.

Ahoj lásky moje❤️
Toto je oficiálně poslední kapitola Milionové vzpomínky 😔
Doufám, že se se vám příběh líbí ❤️
Miluju vás a děkuju vám za všechno❤️

Nejspíš ještě dneska vyjde slibovaný příběh o Konexovi. ❤️❤️