Milionová vzpomínka

Pracovní morálka

Řekni mi, kolikrát se ti může stát,
že se ráno probudíš a máš chuť fakt vstát,
že se podíváš a jak se usmívá
to tě donutí svý hodnoty pak jinak brát,
mě se změnil svět jen tak na pohled,
když jsem tě viděl poprvé, tak jsem ztratil dech.

Zjistila jsem, že čím později jdu spát, tím dřív se probudím. Je šest hodin ráno a já vycházím z koupelny, umytá a upravená. V bytě je ticho a tak zase mizím v pokoji, kde spí Toky. Když za sebou zavřu dveře, otočím se na něj. Leží na zádech do půli těla přikrytý peřinou a klidně oddechuje. Jdu k posteli, přesněji k jeho straně a sedám si na něj obkročmo. Dlaně mu pokládám na tváře a nakloním se tak, až mi mokré vlasy spadnou přes tvář.

"Vstáváme zlato" šeptám mezitím, co mu obsypávám polibky tváře, a taky nos a čelo a bradu. Takže vlastně celý obličej. On zvedne ruce, načež mi je položí na boky a usměje se.

"Ještě chvíli" mrčí s očima stále zavřenýma.

"Nu já za chvíli odcházím do kuchyně dělat snídani a pak jdu s Andym do kanceláře" vysvětluju. On otevře oči a hned je zabodne do těch mých.

"Snídani? Co bude k snídani?" ptá se zvědavě. Já se zasměju a vstanu z něj.

"Přijdi a uvidíš hm" mezi dveřmi mu pošlu vzdušnou pusu a zmizím do kuchyně.
Nakonec se ke mě připojí Konex a jeho vtipný poznámky o tom, proč mám krk plný finálových flíčků. Z repráku nám hrají písničky z Největšího showmana a já si zpívám společně s ním. Přesně neregistruju ten okamžik, kdy jse začala poslouchat i něco jiného. Celkově se cítím, jakoby mě kluci změnili.

"And the world becomes a fantasy
And you're more than you could ever be
'Cause you're dreaming with your eyes wide open" zpívám si, zatímco na omeletu skládám sýr, salát a potírám ji kečupem. Konev nachystá talíř, já omeletu složím na půl a dávám ji na nachystaný talíř. A hneď začnu dělat další. Do kuchyně přijde Nik.

"Co to tady voní?" naklání se nade mnou, aby zjistil, co dělám.

"Vaječná omeleta, chceš že třech nebo ze dvou vajíček?" zvednu k němu hlavu.

"Asi dvě" pokrčí rameny a tak s přikývnutím začnu dělat jemu.

"Kristína ja stále neviem prečo tam dávaš to mlieko" začne Konev opřený o linku.

"Ono to potom chutná líp víš, omeleta je vláčnější" vysvětluju. Vlastně mě to napadlo úplně náhodou. Doma moje vaječný omelety milujeme.

Toky se v kuchyni neobjeví ani ve chvíli, kdy na něj volám. Nejspíš zase usnul. Talíř se snídaní, kde má kečupem nakreslený srdíčko a hrníček s kávou, mu schovám do mikrovlnky a vyrážím s Andym do kanceláře.

V hlavě mi neustále hraje písnička z mého oblíbeného filmu a tak si ji broukám i ve chvíli, kdy  pomáhám měřit mikiny. Sice nechápu, proč to děláme ale baví mě to. Je sranda pozorovat Andyho, jak se rozčiluje s metrem. Nakonec ho dá do ruky mě a sebere tužku za mým uchem. Zasměju se.

"Myslíš, že bys se mnou byla na show u stánku s merchem?" ptá se mezitím, co zapisuje rozměry.

"Jasně, stejně asi nemám jinou práci" pokrčím rameny.

Pohled Tokyho:

Moje pozdní příchody nikdo neřešil, za což jsem byl rád. Nerad bych jim totiž vysvětloval, co jsem dělal. Otevírám dveře do kanclu a okamžitě uhnu letící botě. 

"Vyhrála jsem" slyším Ki, ale nikde ji nevidím. A pak se objeví, z pod stolu. A já nechápu, co tam dělá. A když mě vidí, zářivě se usměje.

"Ahoj zlato" culí se, když se narovná a upraví si rukávy své košile.

"Eh Ahoj" vypadne ze mě zmateně. Ona obejde stůl a já zjistím, že ta letící bota je její. "Co se tady děje?" ptám se. Ona mi dá malou pusu na tvář, načež projde okolo mě, aby si botu nazula zpátky.

"Tady s Kei se sázíme, kdo přivítá tu novou modelku" říká Andy. Posadím se ke svýmu stolu, přičemž se usměju protože si vzpomenu, co se tady dělo.

"Ono vlastně nemá cenu, protože jsem úžasná, takže ji přivítá on."

"Nechci s ní mluvit" brání se Andy. Ona se opře o jeho stůl a zle se na něj podívá.

"Zapomínáš, že jsem dohodila dál" nakloní hlavu na stranu.

"Jo jenom protože zrovna přišel Tokáč. Jinak by to padlo sotva ke dveřím" ukazuje směrem na mě. Copak já za to můžu?

"To je až tak šílená, že s ní nikdo nechcete mluvit?" vložím se do debaty. Oni se oba otočí mým směrem.

"Ty ji přivítáš" řeknou zároveň. Jen pokrčím rameny. Ta holka nemůže bejt tak špatná.