«MARTHA» 2 Mrtví povstávají ✓

«Kapitola 5»

Bylo odpoledne a bylo už po výcviku. Martha seděla ve svém doupěti a četla si knížku.
   Najednou uslyšela, jak se někdo blíží k jejímu doupěti. ,,Můžu?" Ozval se před vchodem hlas Adriany a Martha mňoukla na souhlas.
   Adriana vlezla do jejího doupě. Martha se na ní ani netočila. Byla začtená do knížky.
   ,,Ahoj Martho," pozdravila jí Adriana vesele a přišla blíže k ní.
   ,,Ahoj," zamumlala nepřítomně Martha a stále si četla knížku. Lovec byl přípravný čelit jakémukoliv nebezpečí, takže když ho přepadli huriotové z Nočního řádu-
   ,,Co to čteš?" vyrušila jí ze čtení Adriana a přišla ještě blíže.
   Martha už konečně zvedla hlavu od knížky a podívala se na ní. Zavřela knížku. ,,No, je to o takovém statečném lovci, který na své cestě zažívá spousty dobrodružství." vysvětlila a přitom si prohlížela kožený obal knihy. ,,Patřila mému otci." dodala.
   Adriana smutně sklopila zrak. ,,Promiň, to jsem-" Najednou se ale zarazila a nastražila uši. Pak přejela tlapkou po koženém obalu.
   ,,Co je tohle?" zeptala se Adriana zamýšleně.
   ,,Né, to je jen-" začala Martha, ale Adriana jí přerušila.
   ,,Já myslela tohle." Ukázala tlapkou na starý zežloutlý papír - ještě žlutější a starší než stránky knih - , který vyčníval z knihy.
   Martha se na něj překvapeně podívala. ,,To nevím," přiznala a otevřela knihu na té stránce, kde byl papír vložený.
   ,,Vypadá to, jakoby byl vytrhlí z nějaké knihy a vložen jsem," řekla Adriana. ,,Co se tam píše?"
   ,,Je to napsané nějakým divným písmem," řekla Martha a podívala se na to blíž. Pak papír podala Adrianě.
   ,,Hmmm....," zapřemýšlela Adriana a přihmouřila oči. ,,To vypadá na dyrenčtinu."
   ,,Dyren-co?" nechápala Martha a podívala se na ten papír přes Adrianino rameno.
   ,,To je starodávný jazyk." řekla a prohlídla si ho. ,,Ale Zapomenutá kniha, kde je napsané vše o tomto jazyce se ztratila už hodně dávno."
   Martha pokrčila rameny. ,,Ale podívej, tady jsou vyobrazeny nějaké kameny." řekla a ukázala na tři kameny, které byly vystupňované tužkou.
   ,,To je zvláštní," řekla Adriana. ,,Radši to ale nikomu neukazuj. Vypadá to, jakoby ten, kdy to tam dal, to chtěl před někým úkryt."
   Martha přikývla. Bylo to zvláštní. Kdo by ukrýval stránku nějaké knihy? A kde ta kniha vůbec je?

______________________________________

356 slov😺.