Princ Louis se zamiloval do prince Harryho. Stejně rychle jako se dva princové stihli zamilovat, tak rychle byla malicherností rozpoutána rozepře mezi jejich otci. Co budou muset podstoupit, aby mohli zažít své "Šťastně až do smrti"? Dočkají se ho...
Byl překrásný červnový večer. Příjemně teplý vítr se hnal údolím, přes lesy i pole. Hnal se takovou rychlostí, že se větve stromů pohupovaly do rytmu jeho letu a luční kvítí ulehalo k zemi, aby jim okvětní lístky nepochroumal. Hnal tak rychle a že matky svolávaly svá dítka do stavení, aby jim je neodvál. A vše jen kvůli tomu, aby se co nejrychleji dostal k zámecké bráně, okolo stráží a následně i k velkým oknům tanečního sálu, kde právě probíhal královský bál.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Všechno se třpytilo až oči samým údivem přecházely. Tisíce svíček na zavěšených křišťálových lustrech ozařovaly obrovský sál, aby si panstvo vidělo na své vznešené nožky při hýření na parketu a vybírání těch největších pochoutek na obrovských stolech, které se krčily v rozích místnosti, nesouce na svých zádech velkou tíhu pečených bažantů, dortíků, zmrzliny se šlehačkou a lahví alkoholu.
Sloužící běhali ze strany na stranu, nosili jídlo, pití, starali se o plynulý chod celého večera a jen málo kdy měli možnost se zastavit a obdivovat tu krásu okolo sebe. Královská kapela hrála pomalý valčík a díky otevřeným oknům mohl i vítr slyšet tu překrásnou melodii.
Nejzajímavější část celého večera však tvořili hosti, kteří se sjeli na tuto slavnost. Hraběnky, kněžny, princezny i královny se pyšnily svými okouzlujícími róbami, tančily se svými partnery a smály se jejich vtipům a historkám, kterými se je snažili ohromit. Na konci celého sálu, na vyvýšeném místě, seděl na pohodlné pozlacené židli samotný král, který pořádal tento ples. Pozoroval dění v sále a očekával až k němu zabrousí jeho dlouholetý obchodní partner, král ze země za mořem, aby se mohli odebrat do soukromého salonku jeho výsosti.
Na celém plese nebyl snad nikdo kdo by tímto vším nebyl ohromen. Každý se musel skvěle bavit. Nebo snad ne? "Liame kolik je hodin?" prohodil otráveně menší brunet s modrýma očima, které zářily díky odleskům plamínků svíček. Lehce vystrčil svůj spodní ret a skoro až utrápeně se podíval na sluhu po svém boku, který na něho dohlížel. Když však spatřil několik pohledů jeho směrem, znovu se narovnal v zádech a na jeho tváři se objevila ledová maska. Také si narovnal poměrně těžkou korunu na své hlavě, aby se ujistil, že pevně sedí na svém místě a pomalým krokem se rozešel na terasu.
"Za pár minut bude deset výsosti." odpověděl pohotově ochránce samotného prince, jdouce jen dva kroky za ním, aby měl o jeho výsosti pořád přehled. Bylo jeho úkolem dohlížet na jeho bezpečí. Celý život to byl jeho úkol. Po celou dobu jejich dospívání byl veden k tomu, že za prince musí položit i svůj vlastní život a on by to bez váhání udělal. Princ byl pro něho nejen budoucím králem, ale také celoživotním přítelem. Dobře si pamatoval doby kdy spolu utíkali z hodin šermu a celé dny trávili radši na koni v rozsáhlém zámeckém parku, než učením se dobrých mravů a chování.
Zvědavý vítr je oba lehce uhodil do tváří. Byl neskutečně zvědavý, proč si mladý a krásný princ neužívá takovou slávu. Co on by dal za to, aby měl tělo jako následník trůnu a mohl protančit celou noc.
