Happy ever after- Larry|Niam

27.

"Co se děje?" 

Uběhlo pár minut než se konečně odhodlal princův strážce promluvit. Všichni na lodi měli plné ruce práce a jelikož všichni vypadali více než vyděšeně, nebyl si jistý ani on a ani princ zda chtějí slyšet, co je na cestě strašidelným průsmykem čeká. 

Vysoké skály lemovaly úzkou cestu, kterou plula pirátská loď. Jen tak tak se vešla do soutěsky, kterou pluli pouze blázni a sebevrazi. Obloha se náhle začala zatahovat. Čím déle touto úžinou pluli, tím více byla jejich cesta strašidelnější a tím více se samozřejmě posádka bála. Pirátská cháska se bála stejně, jako když pluli Mořem nestvůr. Teď je čekalo další nebezpečí. A nikdo si nebyl jistý zda tuto cestou zvládnou.

Už bylo skoro vše připravené. Všechny provazy, co na lodi byly, nyní ležely na palubě společně s kusy látky a také zvláštními věcmi, které vypadaly jako špunty do uší. Když totiž tato plavba započala, bylo nutné počítat se vším a proto vzali do podpalubí vše, co by mohlo být potřeba. Právě v tuto chvíli děkovali svému veliteli za jeho předvídavost, i když to byla vlastně jeho chyba, že vpluly ďáblovi do chřtánu. 

"Všechny tyhle průsmyky..." začal Zayn, který se snažil jako jediný zachovat klid. "Vedou přes takzvané Zpívající útesy. Jen naprostí šílenci tudy plují, protože většina námořníků se odtamtud nikdy nedostane. Již spousta lodí tam zůstala a s ní celé posádky i s kapitány." 

"A co na tom místě je?" Princův hlas se jemně třásl. Byl vyděšený už z předešlého střílení a také byl znovu naštvaný, že ho jeho otec nezachránil. Teď na to však nezbýval čas. Musel udělat vše proto, aby byli zachráněni. 

Zayn se nadechoval k odpovědi, když v tom byl přerušen kapitánovým hlasem, který byl dostatečně hlasitý, aby ho všichni jeho muži slyšeli, ale zároveň, aby na loď nepřitáhl nechtěnou pozornost. "Všichni se pevně přivažte ke stěžni a mezi sebou. Hned potom si zavažte oči a do uší dejte špunty. Ujistěte se, že nic neuvidíte a neuslyšíte. Potom si tiše sedněte na zem a pevně se držte a nepouštějte." 

"No tak Zayne, o co jde?!" naléhal Liam, když se jim odpovědi nedostalo.

"Slyšeli jste snad naše povídání o mořských pannách ne?" pozvedl obočí a začal také plnit kapitánův rozkaz. "Tak přesně o tohle jde. Na zpívajících útesech jsou mořské panny, které svým smíchem a zpěvem lákají námořníky do svých spárů. Jediný pohled, jediné zaslechnutí jejich hlasu a jste v jejich moci, takže pojďte! Musíme se všichni přivázat. Jinak je s námi amen."

Princ neváhal ani vteřinu a nahrnul se k pirátovi, který ho začal přivazovat vedle sebe. Dalším provazem ho přivázal i k sobě, aby měl jistotu, že se princi opravdu nic nestane a poté se otočil na Liama s úmyslem, že ho přiváže k princi z druhé strany. Ten však stál na místě a hleděl na kapitána, který se snažil jednou rukou přivázat ke kormidlu. 

Jako by se v něm náhle něco hnulo. Jako kdyby ten vztek náhle zmizel. Teď ho nahradil strach o něj. Tak moc se o něho bál. Protože přece by Zayn nepřeháněl. Přece by všichni nebyli tak vyděšení, kdyby to vše nebyla pravda. A on tam byl sám. Musel vidět na cestu, protože úzká mezera mezi skalami byla klikatá a bez jeho vedení neměli šanci se dostat ven. 

"Ale co kapitán?"

"Pete už mu nese špunty do uší a pomůže mu se přivázat." ukázal na piráta, který rychle utíkal za jejich modrookým kapitánem. "Ale na cestu vidět musí." Ani Zaynovi se pomyšlení na to, že to kapitán bude muset všechno vidět nelíbilo. Bál se nejen o něj, ale i o celou posádku. Všechno teď záleželo pouze na něm. Musel být dostatečně silný, aby cestu zvládl. Mořské panny totiž dokázaly měnit podobu. Stejně jako sirény dokázaly číst lidskou mysl a lákaly tak muže i ženy do svých spárů.