Happy ever after- Larry|Niam

15.

"Liame co dělá tvoje hlava?" zeptal se Pete, jeden z pirátů na lodi, když slunce znovu pomalu začínalo zapadat. Všichni piráti odpočívali na palubě a užívali si příjemný teplý vítr. Kapitán stál u kormidla, aby si jeho muži mohli odpočinout a díky tomu znovu zaujal hnědookého mladíka, který z něho už nějakou dobu nemohl spustit oči. Odtrhl je až když byl osloven jedním členem posádky. Popravdě se mu oči z tajemného kapitána spouštět nechtěly, ale stačilo, že už tak byl jeho zájem dost očividný. 

"Už to skoro necítím." pokrčil rameny a překvapeně se otočil na svého přítele, který si unaveně opřel svou hlavu o jeho rameno, dívajíc se do dálky na západ slunce. Pete jen úlevně přikývl. A znovu se zapojil do konverzace, kterou vedli piráti vedle něho. 

"Nechceš si jít lehnout?" zeptal se Liam, když si všiml, jak má jeho přítel s každou další minutou problém udržet oči otevřené. Nedivil se mu, že je unavený. Toto byly pro něho velmi náročné dny. 

Princ chtěl nejdříve protestovat. Nechtěl jít spat jako malé dítě při západu slunce. Chtěl zůstat nahoře a poslouchat zvuky moře. Když mu však i promluvit dělalo veliký problém, rozhodl se, že přece jen půjde na kutě. Když proto souhlasně zamručel, jeho strážce na nic nečekal a opatrně vzal prince do náručí, odnášejíc ho do jejich pokoje. Vysloužili si několik překvapených pohledů, když se princ k brunetovi natiskl a nechal se jím jako princezna odnést.

Když Liam z prince stáhl kalhoty, které by ho mohly ve spánku omezovat, přikryl ho až po bradu peřinou a vydal se zpátky na palubu. Nechtělo se mu ještě spát, navíc byl přesvědčený, že se dostatečně nevynadíval na pohledného kapitána. "Víš, že tím, že na něj budeš koukat, ničeho nedosáhneš?" zasmál se Zayn, který si k Liamovi přisedl po dlouhých minutách jeho hledění na piráta u kormidla. 

"Já na něj nekoukám." snažil se lhát. Cítil se trapně, že se mu líbí někdo koho vůbec nezná, pořádně ani neví jak vypadá a navíc někdo, kdo ho má plánu prodat jako otroka. Nemohl si to připustit. Vždyť to bylo nemožné. Nikdy se mu nic takového nestalo. Nemohla to být pravda. 

Zayn jen pokroutil očima nad tím bláznem vedle něj. Bylo mu okolo pětadvaceti let. Byl opravdu pohledný a podle toho, co vypověděl během dnešního dne, se dostal k pirátství právě díky kapitánovi. Byl to sirotek, který se celý život živil kradením. Jednou ho u krádeže přistihl majitel obchodu a chtěl ho vydat královským vojákům. Když v tom se objevil tajemný kapitán a předstíral, že je chlapec s ním a že měl v plánu chleba, který stejně starý chlapec držel, zaplatit. Poté mu nabídl službu u něho na lodi. Nikdo Liamovi však nebyl schopný říct, kde tak mladý muž vzal peníze na obrovskou loď a ani jak si získal jejich úctu a respekt. "Jasně." uchechtl se černovlasý pirát a lehce ho uhodil do ramena, když znovu svýma očima zabloudil ke kapitánovi, který stál několik metrů nad ním u kormidla a pečlivě sledoval dění na lodi i na moři. Vypadal opravdu spokojeně. Jako kdyby byl pro život na moři přímo stvořený. "Jen, abys věděl, tak kapitán..."

"Co já?" ozvalo se nad nimi a oba dva se proto skoro až vyděšeně otočili na kapitána, který je s očekáváním pozoroval. Odpovědi se mu nedostalo. Brunet si stále stál za tím, že se mu kapitán nelíbí a Zayn nevěděl, co by měl vlastně říct. Kapitána mlčení nijak nepřekvapilo, ale pokroucení očima se neubránil. "Co kdybys šel sem svalovče a řekl mi to tady?" ušklíbl se na Liama, kterému tváře hořely studem. Nakonec se však odhodlal a vstal, vydávajíc se po schodech za velitelem lodi. Chviličku mezi nimi vládlo ticho. Bylo mu jasné, že mu brunet dobrovolně nic neřekne a proto se rozhodl být první kdo naváže kontakt. "Už si někdy řídil loď?" zeptal se, věnujíc mu maličký úsměv. Svalnatému strážci se lehce rozklepala kolena nad tímto pohledem, ale zakroutil hlavou, že ne. Sice už párkrát na moři byl, ale to byli s Louisem jen malé děti a navíc za přítomnosti krále neexistovala možnost, aby se oba jen tak potloukali po lodi a zkoušeli jak funguje. Kapitánovi jeho němá odpověď udělala radost. "Tak pojď." pobídl ho a odstoupil od kormidla, stále ho držíc jednou rukou ve stejné poloze, aby nezměnili kurz. Liam chviličku váhal, ale nakonec přistoupil ke kapitánovi a uchopil kormidlo pevně do svých rukou. Překvapeně vydechl, když se k němu zezadu natisklo jeho tělo. "Nemusíš se ničeho bát. Jsme na širém moři, nemáš tady do čeho narazit." zasmál se jeho ztuhlému postoji, ale netušil, že jeho ztuhlé svaly jsou způsobené jeho blízkostí.