Happy ever after- Larry|Niam

17.

Po dlouhých minutách líbání se jedna kapitánova dlaň přesunula ke knoflíkům košile, kterou brunetovi propůjčil. Chtěl víc. Potřeboval víc. Nestačily mu jen vášnivé polibky, které mu svalnatý brunet dával, i když byly více než dokonalé. I přes svou nezkušenost uměl líbat opravdu skvěle a pirát věděl, že takto úžasný bude i zbytek jejich prožitku. Proto doufal, že se jeho zajatec nezalekne a bude chtít víc stejně jako on.

Což o to, Liam opravdu chtěl víc. Chtěl se dotýkat toho menšího tělíčka, které mu překvapivě přišlo velice křehké. Nechtěl, aby tato chvíle někdy skončila. Nedokázal si ani přestavit jaké by mohly být další chvíle s mladým kapitánem, když i vyměňování polibků s ním bylo už tak moc úžasné. Přišel si, jako by se vznášel. V břiše ho šimral příjemný pocit a jeho srdce bušilo jako splašené. Měl pocit, že mu každou chvilku vyskočí z hrudi. Jako kdyby přestal existovat okolní svět. Jako by ztrácel sám sebe. Nepoznával se. Tohle on přece nikdy nedělal. Neměl touhy, neměl dost odvahy na to se s někým seznámit a hlavně se nikdy nelíbal s muži, kteří pro něho byli cizí. 

Když však kapitán začal rozepínat jeho košili, jako kdyby se znovu zasekl. Znovu se postavil na pevnou zem a znovu to byl on. Ten mladý muž, který si zakládal na své cti a čestnosti. Najednou se v něm znovu objevila ta nejistota, nízká sebedůvěra a hlavně výčitky, že dovolil svému tělu podlehnout veliteli této lodi. Už si nevěřil tak jako před pár okamžiky. Byl si jistý, že určitě něco pokazí. Nebyl si jistý, jestli je to správné. Určitě to nebylo správné. Kapitán byl vším, co on kdy odsuzoval a i přes to s ním teď zažíval milostnou chvilku v jeho kajutě. Líbal jeho rty a věděl moc dobře, že se na nich pomalu stává závislý. Dotýkal se jeho těla a moc dobře si uvědomoval, že už ho nechce nikdy pustit. A to bylo přece špatné. Neměl by se takhle cítit. Nikdy by neměl mít pocit, že zešílí pokud se od něho kapitán odtáhne. Ale on se tak opravdu cítil a to ho děsilo ještě víc. Nemohl dovolit svému tělu, aby převzalo kontrolu. Nemohl dovolit, aby se mezi ním a mladíkem stalo něco dalšího, protože věděl, že to skončí jen jeho zlomeným srdcem. A to on nechtěl. Nesnášel se za to, že je tak slabý. Nesnášel se za to, že není hodný svým chováním stát se rytířem. Nesnášel se za to, že vůbec vstoupil do kapitánovy kajuty.

Netrvalo to proto dlouho a roztřeseně se odtáhl od pirátových rtů. Vyděšeně mu pohlédl do očí a snažil se vzpamatovat z toho dech beroucího polibku. "J-já..." Jeho košile byla už napůl rozepnutá a on panikařil. Netušil, co má dělat. Bylo to na něho příliš rychlé. On takový prostě nebyl. I když potom jeho tělo toužilo, jeho hlava nedokázala přestat myslet a opakovat, že je to špatné. Nemohl se uklidnit poté, co provedl. Nechtěl skončit se zlomeným srdcem. Nemohl dopustit, aby ho zrada bolela ještě víc. Věděl, co ho za pár dní čeká. Věděl, že až doplují k jejich cíli už kapitána v životě neuvidí. Věděl, že pokud bude pokračovat, tak toho bude do konce svého života litovat. "Měl bych se vrátit na palubu." dostal ze sebe tiše, odvracejíc pohled od zmateného modroočka a než stačil pirát jakkoliv zareagovat, zmizel z pokoje, nechávajíc dveře dokořán. 

Potřeboval na čerstvý vzduch. Měl pocit, že nemůže dýchat. Byl neskutečně zmatený a všechno to zhoršoval problém, který se mu pomalu tvořil v jeho kalhotách. Nechápal proč prostě nemůže být normální jako všichni ostatní. Proč už si dávno nenašel budoucího manžela, se kterým by prožíval lásku až do konce svých dnů? Proč není hodný toho, aby se zamiloval do někoho, kdo si jeho city zaslouží? Chtěl toho po životě tolik? Dělal vždy vše, co uznal za správné. Byl čestný a spravedlivý. Nebojácný a šlechetný a i přes to se mu muselo stát něco takového. Nikdy by ani nepomyslel, že by toužil po obětí a dotecích piráta, který ho chce prodat do otroctví.

Navíc to nebyl jediný důvod jeho útěku. Byl tak neskonale nervózní, že by nebyl ničeho schopný, protože se bál, že něco pokazí. Bál se, že by pro kapitána nebyl dost dobrý a on by se mu vysmíval po zbytek jejich cesty. Bál se, že selže tak jako ve všem ostatním. Nechtěl, aby mu pirát jeho křehké srdíčko rozdrtil na maličké kousíčky. Neměl však ani ponětí, že vše pokazil hlavně svým útěkem. A že právě pirátovo srdce je to, které se pomalinku začínalo rozpadat. 

Kapitán lodi stál ve svém pokoji s hlavou skloněnou k zemi. Stejně jako brunetovi se tohle ještě nikdy nestalo a možná byl ještě zmatenější než on. V hlavě měl totiž otázku, kterou si Liam nepokládal. Udělal jsem něco špatně nebo se mu to nelíbilo? Jeden z důvodů proč svalnatý brunet utekl byl, že si myslel, že není dost dobrý. Svým útěkem však způsobil, že si kapitán myslel přesně to samé o sobě. 

Brunet s čokoládovýma očima se snažil nevšímat si všech, co byli na palubě. Jen rychle všechny informoval o povolení večírku a rychle se vydal do podpalubí. Svýma roztřesenýma rukama si začal zapínat košili. Při každém knoflíčku si vzpomněl na jejich dotyky a na tu vášeň, kterou nikdy před tím necítil. Musel na malou chvíli zavřít oči, aby zahnal slzy zoufalství. Netušil jak z této šlamastiky ven. Netušil jak se má vypořádat s pocity, které v něm jeho únosce vzbuzoval. Když byla jeho košile zapnuta až k jeho krku, s dlouhým a zoufalým výdechem se posadil na jednu z beden a zadíval se před sebe. V tu chvíli opravdu netušil, co bude dělat. 

Princ nečekal, že by se jeho přítel mohl vrátit tak rychle a ještě ke všemu v takovém stavu. Viděl na něm jak je rozhozený a upřímně to bylo poprvé, co ho takto viděl. Netušil, co se stalo v kajutě, ale rozhodně to hodlal zjistit. To samé udělal i Zayn, který se rozhodl vydat za kapitánem, který seděl na své posteli a přemýšlel nad stejnými věcmi jako brunet, který od něho vyděšeně utekl. 

"Co se stalo?" zeptal se hned modrooký princ, když za sebou pečlivě zavřel dveře do podpalubí, aby měl jistotu, že je teď nikdo nebude rušit. Chtěl vědět, co se stalo. Co pirát udělal, že od něho jeho přítel utekl jako vystrašené kuře? Ublížil mu? Nebo ukázal svou tvář, kterou skrýval pod masku určitě z nějakého vážného důvodu a vyděsil tím tak jeho strážce? A co jeho rozepnutá košile? Spletl se snad ve svém úsudku a Liam o kapitána ve skutečnosti zájem neměl? Místo touhy to byl jen strach?

Brunet dlouho neodpovídal na princovu otázku. Vlastně ani nevěděl kde začít. Věděl, že se princi může svěřit se všemi svými problémy, ale nebyl si jistý, jestli to něco změní. Nakonec však, když se princ posadil na bednu před ním, začal s vysvětlováním svých pocitů. Doslova mu otevřel své srdce i mysl a bylo mu tak neskutečně stydno za sebe samého. Nikdy neměl dovolit, aby se mu něco takového stalo. Nikdy neměl být tak zmatený. Nikdy neměl toužil po těle někoho, kdo mu nikdy jeho city neoplatí. 

Louisovi se ulevilo, když zjistil, že náhlý útěk jeho strážce je způsoben pouze jeho stydlivostí a nízkou sebedůvěrou. Opravdu už se obával, že mu pirát ublížil. Tohle mu však dávalo možnost si s jeho strážcem konečně pořádně promluvit. Věděl, že to je pro jeho Liama těžké. Věděl, že nezmění to jaký je, ale i přes to doufal, že by ho mohl posunout správným směrem, který vedl přímo do kapitánovy postele.

A proto když jeho přítel dokončil svůj dlouhý monolog, jemně se na něho usmál a chytil jeho dlaně do těch svých. Moc dobře chápal, jak se jeho přítel ohledně kapitána cítí. Stejně jako on pociťoval při pomyšlení na svého milovaného krále Harryho ten pocit v břiše, i jeho srdce bilo jako o závod a i jeho mysl nemyslela na nic jiného, než na jeho zářivý úsměv a nádherné oči, ve kterých by se nejraději utopil. Moc dobře věděl, co jeho přítel cítí a také moc dobře věděl, proč se svým pocitům tak moc brání. 

Bylo to špatné. Věděl do koho se jeho strážce pomalu zamilovává. Věděl, že už ho nejspíše po dvou týdnech plavby nikdy neuvidí a právě to byl možná důvod proč tolik chtěl, aby se toho Liam nebál. Chtěl, aby i on poznal jaké to je prožít s někým koho miluješ celou noc. Chtěl, aby zakusil ten dokonalý pocit slasti a aby věděl, že je dost dobrý pro lásku. Chtěl, aby to zažil dokud si je někdo nekoupí. Nechtěl vědět, co by jeho nebohému příteli provedli a on nechtěl, aby to poprvé zažil s někým, kdo si to nezaslouží. Chtěl, aby se přestal ovládat a nechal své tělo dělat to, co se mu zlíbí. To však Liam nechtěl dopustit.

Seděli v podpalubí několik hodin. Liam se nechtěl vracet nahoru dříve než bude potřeba. Nechtěl se s kapitánem vidět a čím déle poslouchal svého přítele, tím více si byl jistý tím, že s mladíkem nemůže nic mít. Bránil se tomu jak jen se dalo. Nesměl dopustit, aby se jeho city ještě více prohloubily. I přes to si byl ale jistý, že by mu stačil jediný pohled do kapitánových očí či na jeho malinové rty a on by byl stejně ztracený tak jako před chvílí.

A proto zůstali skrytí před zbylými piráty a čekali, co přinese večer.