Happy ever after- Larry|Niam

25.

Jak kapitán slíbil, tak také udělal. Po hodině kdy vyšel společně s brunetem ze svého pokoje, se vydal ke dveřím ložnice mladého a rozzlobeného prince a když neslyšeli žádný hluk, rozhodl se, že je na čase jeho výsost pustit. Po odemknutí dveří se však nic neudálo. Čekal, že se princ proti němu vyřítí a pokusí se ho uškrtit svýma malýma ručičkama, to se však nestalo a proto se po chviličce čekání ohlédl na mladíka, se kterým opět prožil krásné chvilky v posteli a poté, co ho políbil na líčko, se vydal na palubu za svou posádkou, aby zjistil jaká je venku situace. 

"Nialle máme problém." přišel k němu hned se zamračením Zayn a ukázal směrem, kterým se měl podívat. Bylo to špatné. I když zastávka v přístavu byla více než nutná, museli počítat s problémy, které měly následovat. A že se ty problémy opravdu blížily. V dáli se k pirátské lodi přibližovala královská flotila. Tři lodě s královskými erby na plachtách. Ta největší patřila Louisovu otci, další dvě patřili princům z království, kteří chtěli získat princovu ruku pro sebe a i když šlo hlavně o záchranu mladičkého následníka trůnu, stále to byl boj  mezi královskými plachetnicemi o to, kdo hru na kočku a myš vyhraje. Každý chtěl být ten kocour, který získá prince do svých spárů. 

"Udržujte kurz a modlete se za dobrý vítr do plachet." To bylo jediné, co v tu chvíli mohl kapitán dělat. To byl jediný rozkaz, který svým mužům dal a poté se na chvíli vydal ke kormidlu, aby si všichni jeho muži mohli odpočinout. Neobával se zatím krále a princů, kteří za nimi pluli. Byli dostatečně daleko, aby na ně nemohli zahájit útok a jejich loď byla ta nejrychlejší, jaká kdy po tomto moři plula. Proto bylo jasné, že pokud jim bude vítr a moře přát, měli se jim za nedlouho opět ztratit z dohledu.

Opakem klidu, který zatím probíhal na palubě, byl pokoj prince a jeho strážce. Princ byl stále naštvaný na celý svět a i přes to jeho nejlepší přítel nevzdával pokusy o to s ním navázat komunikaci. A o to to bylo horší.

"No tak Louisi, přece na mě nebudeš naštvaný. Musel si počítat s tím, že pokud se něco takového stane, tak tě nenechají jít." Liam se snažil svého prince přesvědčit, že tomu nemohl zabránit. Netušil však, že ho viděl jak dobrovolně běží zpátky k lodi. Nevěděl, že spatřil jeho útěk před strážemi. 

To byla pro prince poslední kapka. "Já s tím počítal, ale víš s čím jsem nepočítal?! S tím, že se z mého nejlepšího přítele vyklube zrádce!" Byl tak moc naštvaný. Myslel si, že ho má Liam rád a že mu na něm záleží. Kdyby se dostal ke strážím, mohli je zastavit. Mohli kapitána zajmout a dostat ho pryč. Mohl mít šanci na záchranu, ale on to všechno zničil. Všechno zahodil a on nechápal, co ho k takovému činu vedlo. Doslova zapomněl na to jak se jeho přítel cítil. Přes svůj vztek neviděl jak jeho přítel září v přítomnosti kapitána. Vůbec mu nedocházelo, co jeho změna chování znamená. 

"Louisi víš moc dobře, že bych nikdy neudělal nic, co by ti ublížilo." Byla to pravda. Svůj útěk nepovažoval za zradu. Věřil v to, že se nakonec vše v dobré obrátí a že se princ ke svému králi dostane. V hlavě se mu totiž pomalu začínal rodit plán jak z této šlamastiky ven. 

"Vážně?!" modroočko se musel snažit, aby se před svalnatým brunetem nerozplakal. Tak moc ho jeho zrada bolela. Nechápal, co ho vedlo k tomu, aby mu takhle ublížil. To ho nemá ani trochu rád? Celý život ho jen využíval proto, aby se mohl rytířem stát? "A proč si tedy utíkal před těmi strážemi?! Proč si se vracel, když si měl možnost utéct a oba nás zachránit?! Kapitán byl na tebe sám! Slyšíš! Neměl bys problém se mu ubránit! A ty ses místo toho rozeběhl k lodi s ním!"

"Lousi já..."

"Co?! Co ty zrádce?! Jedeš v tom celou dobu?! Věděl si o tom, co se mi chystají udělat?! Nebo si mě celý život nesnášel a byl si rád, že se mi tohle stalo?!" První slzy zmáčely princovy tváře. Srdce měl rozbité na tisíce kousíčků a nebyl si jistý, jestli je půjde ještě někdy slepit. Právě přicházel o svého nejlepšího přítele a to byla ta nejhorší bolest jakou mohl právě teď zažít.