Happy ever after- Larry|Niam

38.

Trvalo už jen pár chvil, než se dveře do salonku znovu otevřely a dovnitř vstoupil mladý princ v doprovodu svého věrného strážce. Na jeho tváři sídlil široký úsměv a hned jakmile spatřil po dlouhých týdnech svého milovaného bratra, se snad ještě více rozšířil. "Dobré ráno." pozdravil a hrnul se ke králi, jenž seděl naproti dveřím, kterými vstoupil dovnitř. "Ani netušíš, jak moc jsem rád, že jsem zase doma." vydechl blaženě, když ho jeho bratr Harry svíral v náručí. 

"A ani nevíš jak já." Král Harry byl opravdu z návratu svého malého brášky nadšený. Miloval ho celým svým srdcem. Již odmalička měli výborný vztah. Když se narodil, Harry se od něho nechtěl hnout ani na krok. Zbožňoval ten jeho malý roztomilý nosík, jeho nádherné zářivé oči a jeho úsměv pokaždé, když se na něho tenkrát ještě jako malý princ zašklebil. Byl to jeden z mála lidí, kterým plně důvěřoval a kterým by svěřil klidně i svůj život.

Možná by se toto rodinné setkání mohlo zdát opravdu láskyplné, což i skutečně bylo, ale něco tu přece jen nesedělo. Princ Louis, jenž seděl po boku svého krále stačil jen překvapeně hledět na strážce, jenž doprovodil prince do salónku a snažil se rozpoznat princův hlas. Něco tu nesedělo. A to něco neuhánělo k šílenství jen jeho, ale také svalnatého strážce, jenž seděl s hlavou skloněnou do klína a snažil se zadržet slzy, které mu začaly nekontrolovatelně stékat po tvářích. 

Bylo to, jako kdyby znovu slyšel jeho sladký hlas. Jako kdyby stál přímo vedle něj. To, ale přeci nebylo možné. Byl už přeci dávno mrtvý. Musel se splést. Nemohl ho slyšet. To jen v jeho hlavě ten hlas mohl slyšet. Ten nádherný hlas, který patřil ještě nádhernější osobě. 

Liam svou tvář nezvedal. Nemohl vzhlédnout a ukázat všem své slzy, které mu stékaly po tvářích. Za to princ Louis hleděl po všechny, co se v místnosti nacházeli. Měl pocit, že vidí duchy. Přísahal by, že muž, jenž stál za královým bratrem, byl úplně stejný muž, který s ním strávil dva týdny na moři. A princ...ten hlas a modré oči...

"Jakpak ses vyspal?" přerušil to krátké ticho Harry a se zářivým úsměvem pozoroval jak se jeho bratr hladově pustil do jídla. Týdny mimo domov pro něho musely být utrpením. Miloval jídlo a zelenoočko se musel jen ušklíbat nad představou, jak musel jeho bráška v noci pochodovat sem a tam po pokoji a snažil se zahnat chuť na něco sladkého. Už jako malí se totiž plížili ze svých královských komnat a vkrádali se do kuchyně, aby tam tajně uždibovali marmeládu a čokoládu. Tento zvyk jim zůstal až do dospělosti a proto mu bylo jasné, že musel jeho mladší bratr velice trpět hladem. 

Princ Louis stále jen nehnutě hleděl na prince naproti sobě a sem tam pohlédl na svého snoubence, aby se ujistil, že mu tato situace nepřijde nijak zvláštní. "Po dlouhých týdnech dobře." vydechl princ s plnou pusou. Král a vlastně všichni poddaní byli zvyklí na to, že mladší z princů nedbal na dobré mravy. Bylo mu jedno, co si o něm královský dvůr a dokonce i jejich otec myslí. Nesnášel, když se musel chovat podle pravidel. On měl rád zábavu a nespoutanost. Nechtěl se tvářit vážně, když se chtěl smát. Nechtěl řešit konflikty se šlechtou s chladnou hlavou. Když se mu něco nelíbilo, chtěl to říci narovinu a netvářit se, jako kdyby se vlastně nic nedělo. Po sedmnácti letech si však všichni zvykli na to, že princ, i když má ty nejlepší učitele, jenž ho celý život připravovali na život na dvoře, tak se nikdy nebude chovat tak, jak od něho všichni očekávají. Uměl to, ale nechtěl.

I princ Louis byl jeho chováním překvapen, ne však tolik jako byl překvapen vším ostatním. Byl to on. Určitě to byl on. To ale znamená, že...

Liamovi se sevřelo hrdlo. Musel silně zatnout zuby a překrýt svou tvář dlaní, aby z jeho úst nevyšel hlasitý vzlyk. Opravdu slyšel jeho hlas. On ho slyšel, ale všechno to bylo jen v jeho hlavě. Nemohl ho slyšet. Nemohl. Přišel o něho. Nebylo možné, aby ho slyšel. Odhodlával se k tomu zvednout svůj pohled a konečně poprosit krále o povolení odejít. Princ přeci jen už přišel. Takže se mohl klidně odebrat do pokoje a konečně nechat své emoce vyjít napovrch. Když v tom se na jeho stehně objevila něčí dlaň. Dlaň člověka, jenž si sedl vedle něho. Princ, bratr krále Harryho, jehož hlas zněl jako hlas jeho milovaného piráta, přerušil jeho pokus o odchod.