Happy ever after- Larry|Niam

28.

Hluboká noc pohltila pirátskou loď. Silný vítr narážel do plachet a bouřkové mraky se stahovat nad mořem. Schylovalo se k velké vichřici, ale i přes to na palubě panoval klid. Zatím nebylo nic, co by bylo možné udělat. Královské flotily nebyly v dohledu díky náskoku, který získali díky kapitánově šílenému nápadu a žádné nebezpečí na moři, kromě přicházející vichřice nehrozilo.

Více než půlka posádky se snažila prospat ve svých pokojích před tím než bouře přijde a zbytek jen tak posedával na palubě, hrajíce karty a bavíce se o nejrůznějších tématech. I princ stejně jako většina pirátů tvrdě spal ve své posteli. Po celodenním dobrodružství byl hodně unavený a proto nebylo divu, že usnul hned jakmile jeho hlava dopadla na polštář. Jeho spánek byl tak hluboký, že si ani nevšiml, že se jeho strážce opět vytratil z jejich pokoje. 

Jeho odchod měl jednoduchý důvod. Stýskalo se mu. I když byl na kapitána pořád z části naštvaný, stále pro něho jeho srdce bilo jako splašené. Nemohl tomu zabránit. A jelikož se před několika hodinami udobřili, nic mu nebránilo v tom, aby svého milence navštívil. Potřeboval ho. Měl pocit, že pokud vedle modroočka nebude dnes spát, tak zešílí. A i když by to kapitán nahlas nepřiznal, byl na tom úplně stejně. 

Už nějakou dobu seděl na své posteli jen ve spodním prádle a bílé košili a čekal jestli se brunet objeví nebo ne. Neubránil se zářivému úsměvu a hřejivému pocitu na hrudi, když spatřil jak se potichu otvírají dveře od jeho kajuty. Místnost naplňovalo jemné světlo z olejové lampy. Díky tomuto malému světlu spatřil nervózní úsměv na Liamově tváři, který mu přišel více než roztomilý. Bylo mu jasné, že se jeho milenec obával odmítnutí. Proto neváhal ani chviličku a rychle se zvedl ze své postele, aby mu mohl být nablízku. 

Možná by se vám mohlo zdát, že jim oběma šlo jen o další milostné dobrodružství. Pravda ale byla, že pro oba to bylo pro tentokrát úplně o něčem jiném. Potřebovali se. Ale ne kvůli tomu, aby ukojili svou touhu po těle toho druhého. Potřebovali toho druhého cítit. Potřebovali se pevně držet v náručí, slyšet jejich dech, cítit jejich zběsile bijící srdce. Potřebovali vědět, že ten druhý tady pro ně je. A skoro, jako kdyby si potřebovali dokázat, co k sobě cítí. A že jejich city si byly velice podobné.

"Co všechno nás ještě čeká?" ozval se Liam po dlouhé době, když už leželi natisknutí vedle sebe. Mladičký pirát se opíral hlavou o brunetovu paži a svou dlaní jemně přejížděl po jeho vypracované hrudi, kterou tolik zbožňoval. Měl pocit, že se mu srdce rozskočí radostí, když pomyslel na to, že jeho brunet vážně přišel a leží s ním v posteli. Jeho tělo se lehce třáslo a mysl byla jako zblázněná. Jediné, na co se dokázala soustředit, byl právě Liam, který ho držel v náručí.

"Teď už by cesta neměla být tak nebezpečná." vydechl po chvilce zamyšlení. "Jen se schyluje k velké bouřce, ale to není nic, co bychom nezvládli." A poté mezi nimi opět nastalo ticho. Velmi příjemné ticho přerušované pouze jejich klidnými dechy. Kapitánova mysl však stále myslela na jediné. "Jsem rád, že si dneska přišel." odhodlal se promluvit a cítil jak se do jeho tváří nahrnula červeň. Odpověď však nedostal a proto po chvilce překvapeně zaklonil hlavu a na jeho tváři se objevil úsměv, když spatřil jak Liam spokojeně spí. Vypadal tak moc uvolněně a bezstarostně. Jako kdyby pirátovi plně důvěřoval a neměl tak problém klidně spát.

Kapitán však v tu chvíli netušil jak moc se zmýlil. Počasí se totiž každou hodinu zhoršovalo. Hlasité hromy se ozývaly nad pirátskou lodí. Hustý déšť začal dopadat na hladinu moře. Přes černá oblaka nešlo spatřit ani vycházející slunce. Vypadalo to, jako kdyby se samotní bohové rozhněvali na piráty, kteří unesli prince i jeho strážce. Mořské vlny byly čím dál tím větší a nebezpečnější. Jako kdyby se snažili loď pohltit. A mořské hlubiny se najednou zdály mnohem temnější, než kdy před tím.