Žiju na okraji města Portland se svým otcem. Našemu městu se někdy přezdívá " Město temnoty", kvůli obvyklým vraždám. Náš malý skromný domeček není skoro vidět za houštím. Můj otec Alexander nevydělavá moc peněz. Pracuje ve firmě, která zaměstnává okolo dvaceti lidí. Vydělá na to, abychom mohli zaplatit nájem a koupit si jídlo. Moje matka zmizela, když mi bylo dvanáct a zrovna v té době jsem ji potřebovala nejvíce. Táta se jí snaží nahradit, ale moc mi chybí.
Táta mi nikdy nepředstavil zbytek mé rodiny, takže znám vlastně jeho. Poslední dobou se schazí s jedinou ženou, jmenuje se Eleanor. Nikdy o ní nemluví jen obvykle zaštěbetá „jdu k Eleanor". Je mi devatenáct a jestě jsem neměla kluka, ale za to mám nejlepšího kamaráda Erica. Každý den mě čeká před našim domem a jdeme společně do školy. Říkame si všechno, je pro mě jako vlastní bratr. Eric má sestru Sofii. Sofia má šestnáct a vystřídala už snad půlku střední školy. Eric jí musí chránit. Dal by za ní život. Má taky nejlepšího kamaráda Sama. Já se Samem vycházím ku podivu dobře a to je co říct , protože obvykle vycházím jen s Ericem a mojí jedinou kamarádkou Natalií.
Je pondělí. Probudila jsem se v šest hodin ráno. Eric mě obvykle čeká v sedm. Ze skříně jsem vzala tílko a krátké šortky a šla jsem se osprchovat. Vyšla jsem ze svého pokoje a sešla dolů po schodech. Můj otec už seděl v kuchyni a chystal mi svačinu do školy. Sedla jsem si za stůl k přichystané snídani. Otec dnešní ráno vůbec nemluvil, což mě zrovna vyhovovalo. Otevřela jsem vchodové dveře a Eric stál otočený zády ke mě.
„Hej Ericu"otočil se a roztáhl paže.
„Čau krásko" a pořád mě objímal. Šťastně jsem se usmála a vyrazili jsme do školy.
„Tak jakej byl víkend? " zeptal se.
„Ale jo, ušlo to. Co ty ? "
„Radši se ani neptej. Sofia přišla pozdě domů a já to schytal. Otec mě praštil. Jsem rád, že nemám monokl." Ušklíbla jsem se, chytla jsem ho za ruku a čekali jsme na autobus.
Autobus zastavil přímo před školou. Čekali jsme, až všichni vystoupí. S Ericem jsme vyšli jako poslední a namířili si to rovnou k hlavnímu vchodu. Najednou na mě někdo vybafl. Otočila jsem se a stál tam Sam. Smál se jak malej.
„Ahoj Saro, tak jak je?" Čau, dobře a co ty ?
„Super. Teď jsem viděl toho novýho kluka. Nevypadá zrovna mile" zasmál se.
Eric se od nás odpojil a šel za svojí sestrou. Se Samem jsme šli po chodbě do naší třídy. Byli jsme na konci střední a já jsem se vážně zamyslela, že už to vše za nedlouho skončí. Zavrtěla jsem hlavou. Sam se ušklíbl a popostrčil mě abych vešla do třídy. Už se smíchem jsem vlítla do místnosti.„Dnes sedím s tebou" vykřikl Sam. Posadila jsem se k oknu a Sam si sedl těsně vedle mne.
Začalo zvonit a já jsem si začala vytahovat věci z batohu. Sam se na mě podíval.
„Nechceš jít ven?"zeptal se mne. Snažila jsem se na něj nezírat s otevřenou pusou. Pak jsem se zasmála a došlo mi co vlastně řekl. Nevěděla jsem co mám odpovědět. V tu chvíli naštěstí vešel do třídy učitel. Docela se mi ulevilo, ale pak mi došlo, že mu na to stejně budu muset odpovědět. Odtrhla jsem ze sešitu biologie kousek papírku a napsala na něj„ Tak jo". Podala jsem mu papírek nenápadně pod stolem a jak se naše prsty setkaly, pousmál se a já ucítila takový zvláštní pocit. Pak na mě asi minutu zíral, jak jsem zahlídla koutkem oka, až mě to rozesmálo.
Pan Waters se přiblížil k naší lavici a zeptal se „Je tady snad něco vtipného?" taky bych se rád zasmál. Sam se na něj podíval a vybuchl smíchy. Já jsem se naopak snažila tvářit vážně. Napřáhla jsem nohu pod stolem a kopla ho, aby se přestal smát, ale nepřestal. Nevím proč jsem to udělala, ale chytla jsem ho za ruku pod stolem a propletla si svoje prsty s jeho. Přestal se smát , podíval se na mne a pak řekl „ne pane Watersi, tady není nic k smíchu. Omlouvám se už se to nestane". Přejížděl mi palcem po mé ruce až jsem se zarazila, vytrhla svou ruku a utekla ze třídy.
Na chodbě stál nějáký kluk. Měl na sobě černou koženou bundu a džíny, které měly světle modrou barvu. Jeho tmavě hnědé vlasy byly rozcuchané a neupravené. Otočil se ke mě a upřel na mě zrak. Cítila jsem, jak se červenám. Civěla jsem na něj asi další minutu a pak jsem zrak odvrátila, ale on na mě pořád zíral a začal se usmívat. Pod trikem bylo vidět jeho vypracované tělo. Prohlížela jsem si ho a on zase mě. Pak se vydal směrem ke mě a ja začala couvat. Ucítila jsem za sebou zeď a už neměla kde couvnout.
„Ahoj, já jsem Henry Fallon."
„Já jsem Sara Cohen. Ty seš tu novej, že jo ?"
Usmál se „jo, myslel jsem si, že se tady nezdržím moc dlouho, ale asi svůj názor změním". Cítila jsem, že zase rudnu a chtěla jsem odejít. Chytil mě ale za ruku a já se otočila a usmála jsem se.
„Uvidím tě ještě?"řekl mi.
„Předpokládám. Chodíme na stejnou školu. Měj se."
Otevřela jsem vchodové dveře našeho domu a rychle za sebou zavřela. No spíše jsem s nimi práskla. Vešla jsem do svého pokoje, lehla si na postel a civěla jen tak do stropu. Myslela jsem na Sama? na Henryho? na Erica? Byla jsem asi v nějakém snu, protože jsem si nevšimla, že mi zvoní telefon, volal táta. Rychle jsem to zvedla:
„Ahoj tati, co se děje?"
„Ale nic zlato, chtěl jsem jen vědět, jak se máš a taky jsem ti chtěl říct, že dnes nepříjdu domů, přespím u Eleanor," povzdechla jsem si.
„Dobře tati tak se měj a uvidíme se zítra," zavěsila jsem.
Bylo devět hodin večer a já jsem ležela na posteli a četla si knihu o malé holčičce, která má rakovinu a bojuje s ní už pět let. Po chvíli zazvonil zvonek a mě se rozbušilo srdce, jak jsem se lekla. V hlavě mi prolítlo „kdo to sakra je, táta je přece u Eleanor a nikdo jiný to být nemůže."Otevřela jsem dveře a nevěřila jsem vlastním očím, stál tam Sam.
„Ahoj, chtěl jsem vědět, jestli jsi v pořádku, když jsi tak utekla," přikývla jsem.
„Pojď dál," pobídla jsem ho.
Vešel do našeho domu a připadala jsem si příšerně. Tak sama. Vyběhla jsem nahoru po schodech do svého pokoje. Po chvíli vešel do mého pokoje. Uviděla jsem, jak mu po zatýlku stikají kapičky potu. Měla jsem na sobě jen volné tričko, takže jsem si připadala trapně.
„Kde je tvůj otec?"zeptal se.
„Dnes nepříjde je u Eleanor"pousmál se a přešel ke mě.
Seděla jsem na okraji své postele. Ruce jsem měla založené v klíně a nohy se mi třásly. Sedl si vedle mě a usmál se.
„Víš, nikdy mě nenapadlo, že bychom mohli my dva...zarazila jsem ho a položila mu ruku na jeho rty. Cítila jsem jak mu buší srdce. Bušilo rychleji a rychleji. Sedl si o kousek blíž, tak že se naše kolena o sebe opírali. Odsedla jsem si abych si mohla lehnout. Ležela jsem na zádech a nepravidelně dýchala. Lehl si ke mě a začal mi přejíždět rukou po stehně. Zachvěla jsem se a pousmála jsem se. Podívala jsem na něj. Naše oči se setkali, ale jen jsme tam tak leželi a dívali se na sebe. Přiblížil se ke mě, aby mě mohl políbít. Už byl kousek od mých rtůa já se odvrátila. Jeho ruka mě chytla za bradu. Políbíl mě, já jsem se snažila dostat z jeho sevření, ale nepustil mě. Líbal mě a já ho nechala, najednou mi zajel rukou pod triko.
