Oblékám si tyrkysové šaty a vlasy nechávám volně spočinout na moje ramena. Christopher už čeká u dveří a já se rozbíhám k němu. Jdeme na večeři a na pozdní procházku po Římě.
„Lásko, co jsi tam dělala?"
„Nevidíš, uprovovala jsem se kvůli tobě,"usmála jsem se.
„Mě se líbíš vždycky,"začervenala jsem se a vyšla z již otevřených dveří. Christopher zabouchává dveře, bere mě za ruku a vyrážíme do města. Venku se už ochlazuje, ale pořád je příjemně. Jdeme po chodníku a já nestíhám Christopherovým krokům.
„Hej, proč tak utíkáš?"ptám se.
„Promiň. Jsem zvyklý chodit sám,"zpomalil a políbil mě na čelo. Přícházíme k obyčejné restauraci jménem "Due leoni". Sedáme si naproti sobě. Jsme venku na čerstvém vzduchu a já se citím jako normalní člověk. Jeto vtipné, ale je to pravda.
„Dobrý den, vítejte, co si budete přát?"ptá se nás milá černovláska s uniformou s logem restaurace.
„Bílé víno a k jídlu,,"odmlčí se a podívá se na mě „Ravioli se sýrovou máčkou?"na konci věty zvýším hlas, aby pochopil, že se ho ptám.
„Ano, dáme si je,"servírka přikývne a odchází s naší objednávkou zpátky dovnitř.
„Cítím se jinak,"přiznává mi Christopher a já následně zvedám obočí na náznak toho, že to nechápu. „Jsem stebou. V Římě. Jsme mladí, zamilování. Je to jako z filmu ne ?"zasměje se.
„Jsi blázen, víš to?"
„Do tebe,"mrkne.
„Tak prosím, tady je Sauvignon Bianco,"na stůl nám pokládá vyleštěné sklenice a nalívá nám víno. Christopher bere do půlky naplněný pohár, zvedá ho do výšky očí a zkušeně si prohlíží kvalitu a vůni vína. „Je to vpořádku pane?"nejistě se zeptá čišnice.
„Je skvělé, děkujeme,"odchází.
„Co s námi bude?"
„Netuším, ale teď vím, že stebou chci strávit každou minutu svého života. Ochráním tě,"Christopher se opravdu změnil. Je milý a navíc bonus ke všemu šílený romantik.
„Neskutečně mě vzrušuješ,"pod stolem mu přejedu nártem po lýtku. Napne se.
„Ty nezbednice,"zkousne si ret a upíjí.
„Jen díky vám, pane,"taky usrkávám a jazykem přejedu do skle.
„Bože, ty mě zabiješ,"zachichotá se.
„Níkdy,"ušklíbnu se. „Vaše ravioli,"vyrušuje náš.
Beru si příbor a pouštím se do těstovin. „Mmm,"mlaskám.
Po večeří se vydáváme do ulic Říma. Potloukáme se ruku v ruce po přístavních stáncích. Italové jsou velmi přívětivý a přátelští. Uvidím nádherný náhrdelník s písmením S. Koupím ho Christopherovi. Je to kožený řetízek, takže předpokládám, že se mu bude líbít.
„Zajdeš mi koupit zmrzlinu?"zeptám se, abych mohla tajně zakoupit menší dáreček.
„Vanilkovou předpokládám,"přikývnu a Christopher se vydává do stánku naproti.
„Děkuju,"říkám mu, když lížu zmrzlinu.
„Jsi roztomilá,"políbí mě. Schválně jsem si zmrzlinu rozpatlala po puse.
„Saro, máš jí všude,"směje se.
„Já vím, tak stím něco udělej,"slíže mi jí a pak mě dravě políbí. Chutná jako vanilka. Mňam.
Jsme už doma a já mu chci dát mojí menší pozornost.
„Zlato,"zavolám na něj když si čte knihu.
„Ano?"odkládá jí na noční stolek a podívá se na mě.
„Něco pro tebe mám,"natahuji se pro pytlíček. Christopher ho rozvazuje a prohlíží si ho.
„To je krásný. S jako Sara,"přilepí se na moje rty, ale po chvíli se odtáhne.
„Chci ti něco říct,"pozoruje mě a já s leknutím přikyvuju.
„Postav se prosím,"zvedám se a stojím před ním. Chystá se udělat to, co si myslím?
