„tohle ne,“ vykřikla jsem na něj.
„dobře,“ zasmál se a políbil mě na krk.
Probudila jsem se v jeho náručí. Zvedla jsem hlavu abych se na něj podívala. Pousmála jsem se a šla si vyčistit zuby. Otevřely se dveře do koupelny. Přešel ke mě, chytil mě kolem pasu a do ucha mi pošeptal:
„Jak ses vyspala?“
„skvěle co ty?“ políbil mě znovu na krk „jak myslíš, že jsem se mohl vyspat? Byl jsem stebou.“usmála jsem se a šla zpátky do pokoje.
„potřebuju se převlíct, otoč se.“Dala jsem si červený šortky.
„Bílý nebo zelený?zeptala jsem se ho na barvu tílka.
„Bílý je hezčí. Uvědomuješ si, že máš na sobě jenom podprsenku?“ V hlavě mi proletělo „Dělá, jako by mu to vadilo“.
Sešli jsme dolů po schodech.
„Máš hlad?“zeptala jsem se.
„Ani ne, radši bych šel.“
Před školou jsme se rozdělili, aby nás nikdo spolu neviděl. Když byla obědová přestávka sedla jsem si vedle Erica.
„Co se stalo?Jaktože si na mě dnes nepočkal?“
„Sofia dělá zase problémy. Už mě to nebaví, připadám si, jako kdyby byla ve svý kukle a nikdo kromě jí jí nezajíma. Zavrtěla jsem hlavou. Rozhlížela jsem se po jídelně a můj zrak se zastavil na Samovi. Šel k nám. Sedl si a mlčel. Radši jsem odešla.
Vyšla jsem ze školy, abych se nadýchala čerstvého vzduchu. Sedla jsem si na lavičku před naší školou a ukápla mi slza.
„Co se stalo?Proč pláčeš?“zeptal se mě klučičí hlas. Zvedla jsem hlavu a stál tam Henry.
„Nebrečím“usmála jsem se. Sedl si vedle mě.
„Řekla bys mi kdyby ti někdo ubližoval, že jo?“
„Vůbec tě neznám. Co se vůbec staráš?“byla jsem podrážděná. Zvedla jsem se z lavičky a odešla pryč.
Přišla jsem do třídy a ani jsem se nerozhlížela jestli tam je Sam nebo Eric. Sedla jsem tak jak vždicky k oknu, ale nikdo si ke mně nepřisedl. Do třídy vešla paní učitelka do matiky. Paní Holmsová a šel za ní Henry.
„Tohle je váš nový spolužák. Jmenuje se Henry.
„Henry běž si sednout vedle Sary. Dnes budeme pracovat v párech. No běž.“pobídla ho.
Sedl si vedle mně a já se posunula, aby se mě nemohl dotknout. Byla jsem napjatá a nervozní. Paní Holmsová dnes vymyslela společnou práci. Museli jsme rýsovat. Celou hodinu jsem nepromluvila a hned, jak zazvonilo tak jsem utekla. Byla to poslední hodina, tak jsem šla rovnou domů.
Okolo osmé mi došla esemeska od Natalie, jestli nechci v pátek na letní párty. Přemýšlela jsem o tom jestli mám jít, ale proč bych nešla musím se nějak odreagovat.
Jasně půjdu ráda. Stiskla jsem odeslat.
Ve čtvrtek mě Eric opět nečekal před domem, tak jsem šla sama. Ve škole mě zastavila Natalie, jestli s ní nechci jít koupit nějaké šaty na zítra. Před poslední hodinou jsem si zašla pro pítí do automatu a přišla jsem o něco později do hodiny.
Otevřela jsem dveře od třídy, které vrzaly a měli modro-zelenou barvu. Sedla jsem si vedle Henryho, protože náš třídní učitel udělal nový zasedací pořádek a museli jsme se nim řídit. Celá hodina proběhla vklidu. Zazvonilo, Henry mě zastavil.
„Jdeš zítra na tu párty ?“
„Jo jdu, měj se,“Chovala jsem se odtažitě.
Ve čtyři mám sraz s Natalii v parku. Přišla o něco později, takže jsem musela chvilku počkat.
„Ahoj, promiň, že jdu pozdě. Máma mě zdržela.“
„Vpohodě. Nečekala jsem moc dlouho nedělej si stím hlavu. A co by sis chtěla koupit?“
„Co bychom si chtěly koupit,“opravila mě.
„Já ti sama nevím, chtěla bych nějaký letní šaty.“
Přišli jsme do jednoho butiku, který se moc neodlišoval od těch ostatních. Abych řekla pravdu moc mě nakupovaní nebaví. V hodně věcech jsem se odlišovala od holek.
Natalie mě zavolala, ať se jdu na něco podívat:
„Tyhle jsou dobry?“ Měla na sobě fialové šaty. Měli malinké volánky a bílou mašli.
„Jo, tyhle jsou super.“
„Tobě jsem vybrala tyhle“usmála se a hodila na mě uzké černé šaty, které mi sahaly sotva pod zadek. Zasmála jsem se „Tohle si opravdu na sebe nevezmu.“
„Ale vezmeš holka“.
Přišla jsem domů. Boty jsem hodila do botníku a šla směrem do pokoje. Cestou po schodech mě zastavil táta a zeptal se mě, jak jsem se měla ve škole.
„Zítra jdu na párty a asi se nevrátím.“
„Dobře, já jdu k Eleanor.“přikývla jsem a šla do svého pokoje.
Další ráno mě před domem čekal Sam.
„Čau Saro.“
„Ahoj Same co tady děláš?“Zeptala jsem se.
„Chtěl jsem tě vidět dřív než půjdeme do školy.“
„Proč?zaptala jsem se váhavě.
„Víš, zamiloval jsem se do tebe.“usmál se.
