Last Fight

5.

SONYA

Felipe se podle odhadu Bryce měl vrátit zhruba do dvou hodin. Na chodbě si nikdo už nepovídal, takže pokud paní Biegleová nezatáhla Felipeho do bytu, aby ho vyšetřila, musel už letět rovnou zpátky pro zbytek na Spáleniště.

Měla jsem strach, že se vyskytly nebo vyskytnou problémy. Měla jsem strach o Harriet. Při pomyšlení, že jsem ji na Spáleništi viděla a objala naposledy, se mi zvedal žaludek.

Aris mezitím tvrdě usnul a ústa měl při spánku lehce pootevřená. Mary klimbala potom, co do sebe dostala pár sklenic vody a Alex ji našel prášek na bolest. Vince odpočíval v křesle vedle knihovny a měl zavřené oči. Ester se stále neobjevila, ale slyšela jsem, jak nahoře běží sprcha. Já se zabavovala rozhlížením po bytě lékařky.

Byt Kathrin byl dvoupatrový. Dole se v rohu tkvěla malá skromná kuchyňka a vedle ní kulatý stůl, ke kterému byly přistavěni dvě židle. Na jedné z nich seděl Bryce a odpočíval. Nad stolem visel bílý lustr ve tvaru krychle. Kousek opodál stál černý gauč pro dva, na kterém seděli zranění. Byl k němu přistavěn černý konferenční stolek s květinou v průzračné váze podobného tvaru jako lustr v kuchyni. Ve váze byla fialová květina, kterou jsem nedokázala pojmenovat, ale její vůně byla cítit v celém bytě. Rostlina podtrhovala mou vyčerpanost a uspávala mě. Naproti stolu byla knihovna plná všemožných knih různých žánrů, ale převážně zde byly knihy o psychologii a lékařství. Vedle ní bylo pohodlně vypadající křeslo s přistavěným malým stolkem, na kterém byla polohovatelná bílá lampička a rozházené papíry plné poznámek neuhlédnou černou propiskou, která se válela na zemi opodál. Kousek od křesla byly schody do druhého patra černé stejně jako pohovka. Zrovna z nich scházela Ester.

Mokré blonďaté vlasy ji padali na ramena a vytvářeli tak na čistém černém tričku mokré stopy. Směřovala k pohovce a strčila do Mary. Ta zamrkala a pomalu se k ní otočila.

„Mohla bys mi pomoct jí osprchovat?" Poprosila mě dívka. Přikývla jsem a pomohla ji.

Nadzvedli jsme ji a vláčeli ji do kovových schodů. Každou chvíli na schodech klopýtla a hrozilo, že ji noha zapadne do díry v nekrytých schodech a ublíží si ještě blíž. Naštěstí nebyly schody, tak dlouhé. Druhé patro nebylo vysoko. Byt byl celkově nízký. Druhé patro bylo malé a byla tu jen ložnice s postelí, šatní skříní a koupelna. Ta byla na rozdíl od ložnice krytá. Ložnice byla obležena plůtkem a dalo se z ní shlédnout do obýváku. Takhle z výšky vypadali všichni tak nevinně a poklidně. Spali a odpočívali. Jediný Bryce byl vzhůru a hleděl do zdi. Vypadal smutně a vystresovaně. Očividně čekal na Felipeho. On se strachoval o něj, já o Harriet a zbytek nás.

Koupelna připomínala zbytek domu. Kachličky byly černé a některé kusy nábytku taky. Jinak to vše prozařovala bílá jako jiskra naděje. Svlékli jsme z Mary tolik oblečení kolik se nám podařilo a pomohli ji do sprchového koutu. Ester zkontrolovala teplotu vody a schladila ji. Mary zasténala, když se ledová voda dotkla její pokožky. Do odtoku mizela voda s krví. Trochu jsem Mary záviděla, že ze sebe může smýt všechnu špínu, tak jako dívka předtím. Blondýna přinesla župan a ručník. Čistou jsme ji uložili do postele.

„Počkej u ní," poprosila mě a odběhla zpátky do koupelny. Slyšela jsem, jak teče voda a skřípají dvířka od skříněk. Vrátila se s lékárničkou a sklenicí vody.

„Pomoz mi s ní do sedu," poručila mi Ester a hledala něco v lékárničce. Vysypala si dva prášky proti bolesti do dlaně. Podala je Mary a přidržela ji sklenici vody, aby je zapila. „Počkáme deset minut, než to začne působit. Pak ji to zašijeme," řekla a odběhla dolů. Slyšela jsem, jak se dole začala bavit s Brycem.