*EMOTIVNÍ* *VTIPNÉ*
Velmi emotivní příběh o lásce, který je ovšem trochu zvláštní... 13+
//nedopsano :/ ale fakt to stoji za to, trust me (posledni kapitola unor 2021)
Cítím se hrozně, ale své rozhodnutí bych neměnila. Zbývá mi už jenom jenom jeden člověk, který mi vždycky se vším pomůže. Mitch. Je to můj bratr a jediný člen rodiny, který mi zbyl. Moji rodiče patřili do kočovného kmene a umřeli při jízdě trolejbusem, kterému přestaly fungovat brzdy a narazil do budovy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nebo mi to aspoň takhle bylo řečeno v dětském domově, kde jsem vyrůstala. Když se stala ta nehoda, tak mi byly čtyři a Mitchovi šest. Oba s Mitchem se podobáme naší české matce, jen buclaté tvářičky máme po otci.
Zavolala jsem Mitchovi a domluvili jsme se na kávě v naší oblíbené kavárně, která se specializuje na mongolské pochutiny. To je jediné místo v České republice, které nám alespoň trochu připomíná domov.
***
„... Řekla jsem, že je mi špatně a od té chvíle jsem se mu neozvala."
„Cítíš k němu něco víc?"
„Ano."
„Myslíš, že k tobě i on něco cítí?"
„Myslím si, že mu nejsem lhostejná."
„Tak mu řekni pravdu, pokud tě má opravdu rád, tak se přes to přenese."
„Mimochodem ten pes je jeho."
„Tak to všechno mění. Radši se odstěhuj zpátky do Ulánbátaru, kde psy jíme."
Z pohledu Harryho:
Dozvěděl jsem se o mongolské kavárně, která je poblíž. Rozhodl jsem se, že se tam stavím a dám si hailmag. To je jediná věc, která mi teď dokáže zvednout náladu.
