„Veselé Vánoce", řekl Simon.
Prosím, ať je to sen. Prosím, ať je to jenom sen. Prosím, ať je to jenom velmi špatný sen. Ještě předtím, než jsem začala křičet a nadávat, Simon promluvil.
„Než začneš panikařit, tak se mezi námi nic nestalo." V tuto chvíli mi spadl kámen ze srdce. „Včera ses opila natolik, že jsi nezvládla dojít domů po svých. Nemohla jsi najít klíče, tak jsem tě odvezl sem." :)
„Dík, asi..." pípla jsem téměř neslyšitelně a vyběhla z místnosti rychlostí blesku. Nedokázala jsem totiž dýchat stejný vzduch jako on.
Když jsem vycházela ze Simonova bytu, potkala jsem mně povědomou bloncku. Ta se mě viditelně lekla. Nedivím se jí, musela jsem vypadat jako rypouš sloní. Oběhla jsem ji a zamířila na nejbližší autobusovou zastávku.
***
Z pohledu Harryho:
Za uplynulé dva měsíce byl toto můj jediný kontakt s Análií:
Tohle jsme si psali koncem prosince. Teď už je prvního února, a stále jsem jí nenapsal.
Už mi zase cinká mobil, přišlo mi už několikáté přání k narozeninám. Už mi psali prarodiče a taťka, teď to nejspíš bude mamka.
ČTEŠ
ZÁVISLOST *HSFF*
Fanfic*EMOTIVNÍ* *VTIPNÉ* Velmi emotivní příběh o lásce, který je ovšem trochu zvláštní... 13+ //nedopsano :/ ale fakt to stoji za to, trust me (posledni kapitola unor 2021)