ZÁVISLOST *HSFF*

I see you

Zabouchl jsem za sebou dveře co největší silou, jakou jsem zvládl vyprodukovat. V tuto chvíli musí být ráda, že jí nevypadly dveře z pantů.

Vracel jsem se domů delší cestou přes menší park, abych mohl pořádně popřemýšlet nad svojí debilitou, která dneska dovršila takového stupně, že se ke slovu debilita musí přidat i přídavná jména typu gigantická, kokotská, retardovaná a absolutně ojedinělá. Po cestě jsem kopal do všeho, co se mi připletlo do cesty. Snad ta chlupatá koule nebyla zbloudilá veverka. Už vím, proč jsem se nedal na toho psychologa. Já sám mám problém se zvládáním vzteku a to dost velký.

Zázrakem jsem se do toho parku dostal, přestože jsem šel rychlostí šneka a to dost starého a postiženého. Škoda, že jsem s sebou nevzal Kevina, ten má tohle místo opravdu rád a navíc si tu skotačí i s ostatními psy, kterých tu je po většinu času nespočet a dnes tomu není jinak.

Sedl jsem si na lavičku. V dáli jsem uviděl běžet An. Co ta holka dělá? Však tady je těch podle ní blitkoidních zvířat jak nasráno. Chvíli jsem se na ni koukal. Rozšířily se jí zornice. Rozeběhla se, ale nečekaně do samotného ohniska všech psů. Popadla jednoho malého buldočka do své náruče a začala ho zběsile olizovat. Buď mám halucinace, nebo opravdu líže psa. Koukal jsem na ni s vykulenýma očima, ale ona nepřestávala a nepřestávala. Rozhodl jsem se, že nebudu narušovat jejich intimní chvilku a zdejchnu se odtud.

Doufám, že se co nejdřív probudím ze své noční můry.