ZÁVISLOST *HSFF*

Kino

Dohovořil jsem s An. Bylo uklidňující slyšet po několika dnech zase její hlas. I přestože už mezi námi nejsou žádné rozepře, cítím mezi mnou a ní napnutou atmosféru. Domluvili jsme se na zhlédnutí filmu v kině. 

Z pohledu Análie:

Jelikož se Harold neobtěžoval mi ani napsat, tak jsem musela učinit první krok já. Zarezervovala jsem lístky na film Jedlíci aneb Sto kilo lásky - komedie, která má váhu. Při online rezervaci lístků jsem si všimla, že jsou zatím všechna místa volná. Podívala jsem se na čsfd. Jedlíci byli ohodnoceni sedmnácti procenty. Nevadí. Aspoň bude bude v sále málo lidí.

Z pohledu Harryho:

Čekal jsem před biografem An se dostavila jenom s mírným zpožděním. Její tmavě modré krátké šaty vlály ve větru. Vypadala nádherně.

„Ahoj, sluší ti to." Análie se mírně začervenala. Nabrala odstínu humra amerického.

„Děkuji Haz."

No do prdele. Ta na to jde nějak rychle. Přezdívky jsou úplně nová meta. Začali jsme si povídat a smát se každé blbosti. 

Porozhlédl jsem se po sále, kde budou promítat film, který vybrala An. Kromě nás byl prázdný. Cítím se trochu nervózně, ale jsem rád, že budeme mít klid. 

Po deseti minutách hloupých reklam konečně začal film. Snažil jsem se soustředit na děj, ale byla to taková blbost, že to fakt nešlo. Snažil jsem se nedat najevo svoji nezaujatost, když ho An vybrala, tak se jí nejspíš musel líbit. 

Ucítil jsem na své noze její ruku, posouvala ji pomalu výš a výš. Malý Harold se začínal probouzet.

„Nebaví mě to, pojď se pobavit," zašeptala mi do ucha.