ZÁVISLOST *HSFF*

Oplzlý Simon

„A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal jsem se tím nejodpornějším hlasem, který jsem dokázal vytvořit.

„Simon."

SIMON. Jméno určené přímo pro nějakého úchyláka. Jestli tohle přežiju, tak budu rovnou moct jít na casting k filmu V síti 2. 

Staroch se pokusil narušit to trapné ticho.

„Už jsem si myslel, že nepřijdeš."

Přišel jsem schválně o půl hodiny později. Nechci se na toho chcipáka koukat dýl, než je nutný.

„Nemohl jsem se vysrat. Asi mám zácpu nebo co." Simonovi spadla čelist, ale hned na to se usmál.

„Neboj se, tyhle problémy taky znám a sám zažívám, ale beru na to jedny prášky. Teď si nevzpomínám, jak se jmenují, ale napíšu ti to, až budu doma. Dáš mi svoje telefonní číslo?"

Náhodně jsem vygeneroval devět číslic počínaje sedmičkou. Následně přišla servírka. Objednal jsem si mojito. Musím to tu přece nějak vydržet. Řekl jsem si i o špagety. Ten chlípník si objednal salát. Oplzlý Simon se asi snaží udělat dobrý první dojem.

Rozhodl jsem se pokračovat v mém plánu ho odpudit a posunout moji demenci o level výš. 

„Knock knock."

Simon se zmateně porozhlédl po okolí. 

„Eh. Who is there?"

„A cow goes?"

„A cow goes who?"

„No! A cow goes moo."

I já musím uznat, že tenhle vtip byl opravdu špatný. Čekal jsem, že odejde, už mě nikdy nekontaktuje a začne pravidelně navštěvovat psychiatra, ale on místo toho udělal něco zcela nečekaného. Zasmál se. Shit.