Z pohledu Análie:
Po včerejšku se Simonem jsem si musela pročistit svoji hlavu a proběhnout se v parku. Moc často běhat nechodím, jelikož mě to nikdy nezaujalo, ale dám tomu ještě jednu šanci. Zamířila jsem k lavičkám. Už nemůžu, chce se mi zvracet, dýchám tak nahlas, že to asi je slyšet i v Ulánbátaru.
Jé, jaká to náhoda, uviděla jsem Harryho. Sama pro sebe jsem se musela usmát. Nebylo to ještě ani 24 hodin a už mi chyběl. A pak jsem to uviděla. Musela jsem zatnout zuby a co nejrychleji začít utíkat odsud. Při mé nešikovnosti se mi podařilo narazit do popelnice.
„BUM."
Snad si mě nevšiml.
Z pohledu Harryho:
Uslyšel jsem zarachocení popelnic, na moji nevyřčenou otázku mi dala odpověď Gwan.
„Podívej, nějaká chudinka narazila do popelnic. Snad není zraněná, jdeme za ní."
Vzal jsem Kevina a s Gwan jsme se tam šli podívat. Na zemi ležela rozpláclá Análie. Celá se třásla. Musím zmizet, kdyby se Gwan dozvěděla, že nejsem gay, asi by mě zabila.
/Harry se nenápadně vytratí/
Z pohledu Análie:
Promluvila ke mě jakási blonďatá děvčica.
„Jseš v pořádku?"
„Ano, jen se mi trochu točí hlava."
„Cheš si líznout zmrzliny? Ta by ti snad pomohla."
„Ano."
„Harrold má snad i vodu. Počkej, kde je?"
Nedokázala jsem ji poslouchat, třásla jsem se. Potřebovala jsem myslet na něco jiného, a rychle odtud vypadnout.
„Už musím jít, jsem v pohodě, dík."
„Ehmmm... Tak ahoj."
ČTEŠ
ZÁVISLOST *HSFF*
Fanfiction*EMOTIVNÍ* *VTIPNÉ* Velmi emotivní příběh o lásce, který je ovšem trochu zvláštní... 13+ //nedopsano :/ ale fakt to stoji za to, trust me (posledni kapitola unor 2021)