War of Ketterdam

Prolog

Pekka Rollins seděl v zimní zahradě starého rodinného sídla. Od své dcery nedostal jediný dopis od té doby, co odjel. Ani se jí na jednu stranu nedivil. Slíbil jí, že se uvidí a pak prostě zmizel. Natáhl se pro flašku whisky a dolil si do skleničky.

Přes Stefaniinu smrt se dostal. Stačilo pár láhví alkoholu a holek jako náplast na bolest, která se pod ní hojila. Do Ketterdamu se zatím vracet neplánoval. Gaia byla po něm. Poradí si... Nebo v to aspoň doufat. 

Ketterdam mu nechyběl. Tady na venkově v Nové Zemi bylo něco krásného. Byl tu klid, žádný smrad, hluk ulic. Položil prázdnou skleničku na stolek po své pravé ruce. Navíc tady nikdy Gaia ani Stefanie nebyli. Bylo to jeho sídlo. Nemusel se bát, že se někam podívá a uvidí tam jednu nebo druhou.

Když měl moc času, četl dopisy od van Ecka o tom, co dělá jeho dcera v Ketterdamu a nestačil se divit. Vyvraždění bossů, útěk vězňů z Morny, napadení večírku na velvyslanectví. Vlastně se van Eckovi nedivil, že hledal pomoc u něj. Jestli to měl někdo šanci zastavit, byl to on, Pekka Rollins. Chtěl v tom van Ecka nechat ještě chvíli vymáchat. Přeci jenom to byl on, kdo nechal zabít Stefanie. Potom se vrátí a uvede všechno do pořádku. Gaia poslouchala ve svém životě dva lidi, jeho a matku. Udělá to znova.

Zaslechl cvaknutí domovních dveří. Zvedl obočí a natáhl se po pistoli, která ležela na skleněném stolku vedle jeho skleničky. Tady nikdo nekrade. Ani se neobtěžoval zamykat si dveře. Lidé jeho dům obcházeli velkým obloukem. Věděli, co je zač i tady v Nové Zemi.

Vstal a vydal se ke dveřím. Pomalu odjistil pistoli a nabil. V Nové Zemi bylo těžší zbavit se těla, než v Ketterdamu, kde se jenom hodilo na Smrťákův vor a hledalo ho jen pár lidí. Strážníci se sice tvářili, že ho hledají, ale ve skutečnosti nedělali nic. Nechtěli se zaplést s gangy. V Nové Zemi by ho klidně nechali za vraždu zavřít.

Zvuky klapajících podpatků neznámé osoby se rozléhaly po domě. Pekka nevěřícně zavrtěl hlavou a položil pistoli na skříňku vedle sebe. Do místnosti vešla blonďatá žena se světle hnědýma očima. Ty oči na ní byly to nejlepší. Dlouhé vlasy dnes měla stažené do drdolu na temeni hlavy. 

,,Mercedes," usmál se. ,,Co potřebuješ?"

Mercedes Houbranken byla dcera jednoho ze zdejších farmářů. Padla Pekkovi do oka, už když sem přijel. Jako vždycky dostal, co chtěl.

,,Můžeme si promluvit?" zeptala se ho.

,,Prosím," kývl ke stolu v jídelně. Mercedes se kolem něj protáhla a posadila se. ,,Něco k pití?" nabídl jí.

,,Nemůžu," zavrtěla hlavou. Pekka si vzal z poličky čistou skleničku a nalil se. Posadil se naproti Mercedes a čekal, co řekne.

,,Pekko... Já... Čekám dítě," začala.

Zvedl obočí. ,,Gratuluju." To se přece říká, ne?

,,Jo, díky," mávla rukou Mercedes. ,,Ale důvod, proč ti to říkám je, že je tvoje."

,,Cože?!" zděsil se Pekka Rollins. ,,Jsi si jistá?!"

,,Naprosto...," přikývla.

Vítejte zpět. Ještě jednou moc děkuju za všechny přečtení, hlasy a komentáře na prvním díle. Snad se vám druhý díl bude líbit taky.