Uběhlo dalších několik dní. Yoshiko na tom byla čím dál víc hůř. Její matka brečela a já neměl na to ji utišit.
Radši jsem jen přihlížel a mlčel. Mí rodiče se stavěli tak, jak jim to časově vycházelo a Iwa-chan se tu už pár dní neobjevil, ale já věděl, že zase jednou příjde. Jenže teď bych ho tu opravdu potřeboval. Stalo se toho hodně a já si nejsem jistý tím, zda to má hlava zvládá.
Vždy jsem vyčkával a vyčkával, dokud nepřišel Iwa-chan. Pokusil jsem se o úsměv, ale ani to už mé pravé pocity nezakrylo. Strach. Vztek. Závist. Závist vůči všem ostatním, co nemusí být v nemocnici a nemuseli si prožít to, co já.
Dneska by mne ale měli už propustit. Přijedou si pro mne rodiče a tak nějak doufám, že se staví i Iwaizumi.
Povzdechnul jsem si a čekal. Najednou se otevřeli dveře. Je tady. Pokusím se o úsměv jako vždy. "Ahoj..." šeptnu a udělám mu místo na lůžku. Přisedne si ke mne a chytne mou ruku.
"Jak ti je?" Zeptá se starostlivě, ale už o dost zároveň klidněji než minule.
"Mnohem lépe." Odpovím a přejedu mu palcem po ruce. Druhá má ruka je stále v sádře, ale už mne tolik nebolí.
Spíše vůbec. ON už mne po dobu, co jsem tu strávil, nenavštívil. Žádné 'přepadení' po noci. Žádný bláznivý stařec.....
'Stále chci vědět to, co ví on.'
"Děje se něco?" Pevně mou ruku zmáčkl, aby mne dostal zase do reality. "Um.... ale nic.... jen..." šeptnu a nedopovím to.
"Jen?" Nadzvedl obočí.
"Jen....ten stařec něco ví...Iwa...já nejsem blázen. Vím, co se tu noc stalo a on něco ví....ví to...."
Povzdechnul si a pustil mou ruku. Koukl se na chvíli jinam a pak zase na mne. "Opravdu to chceš tak moc vědět ?"
"Ano."
"Tak dobře...ale musíme si dávat pozor a neupozorňovat na sebe. Máš vůči němu zákaz přibližování...." zašeptal a já přikývl. Usmíval jsem se, ikdyž jsem se lehce...upřímně hodně...děsil toho, co z něho vypadne.
Nebo co se stane. Nemusel by nám říct nic....a.....ale je to naše jediná šance.
Iwaizumi mi pomohl se zvednout. A já si ještě v rychlosti skočil do koupelny. Hm? Mé vlasy jsou zase o něco delší. Dotýkají se téměř mých ramen...
Povzdechnul jsem si. Rychle vykonal svou potřebu, opláchl si ruce a šel zpátky za ním. Kývl jsem na náznak, že už můžeme jít. Ještě jsem se naposledy podíval na Yoshiko a pak s ním vyšel na chodbu.
"Tudy.." šeptl jsem a směřoval k jeho pokoji, u kterého ale stál chlap, který ten pokoj střežil. Ochranka. "Musíme ho nějak zaměstnat..." koukl jsem na Iwaizumiho.
"Fajn. Postarám se o to a ty proklouzneš dovnitř." Řekl a já souhlasil. O pár minut později si tu už hrál na blázna a vyřvával z plných plic. Ten chlap se ho pokoušel zastavit a tak nedával moc velký pozor. Teď! To je moje šance. Rychle jsem proklouznul dovnitř a ještě chvíli to rozdýchával. Ten dědek spal.
Šel jsem pomalu k němu a začal ho budit, přičemž jsem mu zakryl rukou pusu, aby nemohl začít křičet.
"Mhmmp!!" Vystřelil ke mne oči a svraštil obočí. Chytl mou ruku a silně mi ji zmáčkl, až mne donutil, abych ji zase stáhl.
"AH-mphmp!" Ihned jsem mu zakryl zase pusu. "Ticho...prosím....nechci vám ublížit...jen potřebuju vědět...co se stalo..." Namítl jsem a sledoval jeho reakce a jakýkoliv sebemenší pohyb.
On se po chvilce uklidnil a nakonec přikývl. Stáhl jsem svou ruku.
"Dobře...řeknu ti to, ale chci i něco na oplátku..." nechutně se zasmál.
"Cokoliv. Udělám cokoliv." Klekl jsem si na kolena a začal ho prosit. Do místnosti vešel udýchaný Iwaizumi. A hlídal dveře.
"Chci tvé vlasy."
"Mé vlasy ? A-ale proč ?" Zarazil jsem se a začal se mi lehce třást hlas..to nemůže....mé vlasy...to jsou moje vlasy! Nemůže mi je vzít!! Ale....
Nemám na vybranou.
Zaslechl jsem nesouhlasící Iwaizumiho, ale to jsem téměř ignoroval. Je to mé rozhodnutí.
"Udělám si z nich paruku....krásnou paruku..." zase se zasmál a já zakroutil hlavu.
"To vám ale nebude na paruku stačit. Ikdyž se ostříhám zcela na krátko, stále to bude málo a-..." zarazil mne.
"Ale já chci všechno.... každičký pramínek tvých vlasů... úplně všechno.." zašeptal a mne naskočila husí kůže. Takže.....dohola ? Mám jít dohola ? Mám své vlasy rád.....ale....radši budu znát pravdu.
Nejistě jsem přikývl. Ten stařec se zase zasmál. "Tak dohodnuto?" Přiblížil ke mne svou nataženou ruku...koukl jsem na Iwa-chana. Který kroutil hlavou a šeptal slova nesouhlasu.
Podíval jsem se zpátky na starce a jeho ruku přijal a potřásl si s ním.
"Dohodnuto."
ČTEŠ
TAJEMSTVÍ ✓
Fanfic"Nikdy mu své tajemství neprozradím. Nechci riskovat, že ztratím v životě to, co je mi nejbližší.." Oikawa chová city pro Iwaizumiho. Snaží se mu vyznat, ale trápí ho o mnohem horší věci. Stane se obětí stalkingu, který se následně zvrtne. Stejně ja...
