Ponypasty

Cupcakes Kapitola 2 - Prosím, nedělej to, Pinkie!

Autor: Sergean Sprinkles

Když se Dash probudila, zjistila, že je sama v temné místnosti. Snažila se zavrtět hlavou, ale zjistila, že napjatý kožený pásek hlavu drží pevně na místě. Snažila se pohnout, ale přesky okolo hrudi a končetin byly pevně připevněny do stojanu tvořeného z řady pevných prken a měla nohy doširoka od sebe.Její křídla byla jediná část, kterou mohla pohybovat a zoufale s nima mávala, jak se snažila uniknout. Když se svíjela, Pinkie náhle vyskočila do jejího zorného pole.

''Juzís, jsi vzhůru. Nyní můžeme začít.'' začala Pinkie radostně. Zase hupne do tmy a tlačí před sebou malý vozík pokrytý látkou.

''Pinkie, co se děje? Nemůžu se hýbat!'' vyhrkla Dash.

''No heh, to je proto, že jsi spoutaná'' pokárala ji Pinkie. ''To je důvod, proč se nemůžeš hnout. Nevěděla jsem, že ti to budu muset vysvětlit...''

''Ale proč? Co se děje? Myslela jsem, že ti pomůžu dělat košíčky.''

''Pomáháš. Jen jsem potřebovala speciální přísadu a potřebuju tě k tomu.''

''Speciální přísadu?'' Dash začal těžce dýchat a panikařit. ''Jakou speciální přísadu?''

Pikie se zachichotala. ''Ty, ty hloupá.''

Dash vytřeštila oči a tvář měla zkřivenou strachem. Pak se začala smát a začala mluvit hlasem hraničícím s hysterií. ''Woo, opravdu jsi mě dostala Pinkie Pie. Teda, zkusit mě napálit na to, že by jsi ze mě mohla udělat cupcakes? Musím ti říct, že to je nejlepší vtip. Opravdu, jsi nejlepší.''

Pinkie se ještě víc zasmála. ''Aw, díky Dash. Ale dnes nedělám žádné žerty, takže pochvalu přijmout nemůžu.''

Dash znovu ztuhne. ''Pinkie, no tak, to není sranda.''

''Tak proč se směješ?'' Než mohla Dash odpovědět, Pinkie uchopila látku a strhla ji z vozíku. Na vozíku byla zásoba obsahující různé ostré lékařské nástroje a nože, pečlivě seřazené a zlomyslně ostré, a stejně tak tu byl i lékařský kufřík.

Dash nynní plně panikařila. Začala vzdychat. Její mysl závodila, když se snažila mluvit s růžovým poníkem. ''Nemůžeš to udělat Pinkie, jsem tvoje kamarádka.''

''Já vím, že jsi a proto jsem tak šťastná, že jsi tady. Strávíme tvé poslední chvíle společně, jen ty a já.'' Pinkie začala znovu skákat.

''Ale ostatní poníci se budou divit kde jsem. Když se začnou kupit mraky, půjdou mě hledat na pomoc a pak se prozradíš.'' křičela Dash v zoufalství.

''Oh, Dash'' řekla Pinkie. ''neboj se, existuje spousta pegasů, kteří se dokáží postarat o pár mráčků. A kromě toho, nikdo to nezjistí. Chci tím říct, jak dlouho myslíš, že už tohle dělám?'' A s tímto zlověstným prohlášením rozsvítila světla a odhalila tak všechno v prostoru.

''Ale ne.'' Dash se potácela v hrůze, když viděla to, co viděla. Místnost byla vyzdobena po Pinkieiným stylu, ale trochu jinak. Barevné fáborky ze sušených vnitřností se třepotaly ve vzduchu u stropu. Zářivě malované lebky všech velikostí byly přibité na stěnách a pastelované orgány naplněné heliem byly přivázány na opěradlech židlí. Stoly a židle byly z kostí a masa mrtvých ale zachovalých poníků. Dash se zděsila, když viděla středový kus stolu nejblíže k ní. Hlavy čtyř hříbat se zavřenýma očima, jako kdyby spaly, měli na sobě party kloboučky z jejich vlastní kůže. V neskutečném hororu poznala jedno z nich jako Twist, spolužačku Applebloom. 

Dash těkaly oči sem a tam a nakonec padly na látku visící z trámu. Bala vyrobena z několika opálech kůží a krvavě červenou na ní bylo napsáno ''Život je party''.