Ponypasty

Silent Ponyville 1, kapitola 1

Autor celé série Silent Ponyville: jake-heritagu.deviantart.com

Pinkie prudce otevřela oči. Obličej měla zaražený ve svém polštáři, který byl mokrý od slz. Celá se třásla, když se jemně snažila zvednout z postele. Měla strach, aby její postel nebyla mokrá, potřísněna krví, jako evidence jejího strašného činu... ale její postel byla suchá, až na její slzami promočený polštář.

Opatrně si sáhla kopytem na obličej, kde stále cítila čerstvé slzy. Trochu se otřásla, když jí hříva přikryla obě oči, stále v šoku z toho, co viděla.

"Jak... Jak jsem mohla..." V mysli se jí stále objevovaly až moc živé obrázky noční můry, kterou si právě prošla. Strašlivý křik jí stále živě zněl v očích, její srst prosáknutá krví, ten pocit, když mohla vykuchat další živou bytost... Bylo to tak skutečné. Pinkie prudce zatřásla hlavou, snažíc se odstranit tyto hrůzné myšlenky z její hlavy.

"Proč se mi zdají tyhle sny!?" Zatlačila si kopyty na hlavu, jakoby to dokázalo obrazy vymazat. Poslední dva týdny měla velmi neklidné spaní. Každou noc měla noční můry a některé se ze dne na den zhoršovaly.

Její první sen nebyl ani tolik strašidelný... prostě na ní zaútočila příšera, s tím se dokázala srovnat a její den to nijak nepoznamenalo. Od té doby se však příšery měnily, jednu noc na ní zaútočil Poník Smrti, který chtěl její zatracenou duši, jindy to zase byl štíhlý poník bez obličeje, u kterého se celá klepala, a další noc trpěla nemocí a hladem, až se její tělo začalo postupně rozkládat...

Dokázala tyto sny vydržet. Přeci jen to nebyla skutečnost; drobná oslava s jejími kamarádkami vždy tyto strašidelné vzpomínky odehnala. Zkusila na den změnit jídelníček, aby zjistila, jestli to pomůže a pomohlo to, ovšem pouze na jednu noc. Další noc se jí zdálo, že byla příšera s ostrými zuby a drápy. Byla ta příšera a zaútočila na sebe a sežrala se. Stále si pamatovala tu strašnou pachuť, kterou jí ten sen zanechal v ústech.

V dalším snu terorizovala poníky celého Ponyvillu; ničila domy, obydlí, produkty a životy. Poté další noc jednotlivě útočila na své kamarádky, cítila šílený vztek příšery, která ji nelítostně sápala na kusy, ale alespoň to byly rychlé smrti a její kamarádky v tom snu nemusely trpět.

Ale sen z poslední noci byl jiný... byl osobní. Opět tu noc byla příšerou... ale byla jiná. Byla to prostě ona, žádné tesáky, žádné drápy, žádný šílený vztek, ale i tak příšera. V tom snu uvěznila svou kamarádku, svou nejmilejší kamarádku Rainbow Dash. Postupně brala ostré předměty a...

Pinkie se dokodrcala do koupelny, kde vyprázdnila obsah svého žaludku do toalety, zatímco jí hlavou stále probleskovaly obrázky toho, co ve snu dělala. Cítila se uboze, jak jen její mysl mohla přijít na tak příšerné věci!? Milovala své kamarádky! Milovala je více než slunce, než sladkosti, než její oslavy, než samotný život! Hlavně Rainbow Dash! Rainbow Dash byl ten nejvíc cool, nejúžasnější zábavu milující poník, jakého znala! Pokud si prostě někam chtěla vyrazit a užít si zábavu nebo provést pár žertíků nebo se rozdělit o sladkosti nebo chtěla pomoct s oslavou, Rainbow Dash tu pro ni vždycky byla.

Otřela si pusu a unaveně na sebe koukla do zrcadla. Její hříva byla narovnaná, měla obrovské vaky pod očima, její srst nemocně zmatněla a poměrně ztěžka se jí dýchalo. Vypadala hrozně.

Spustila studenou vodu a trochu si jí opláchla obličej. Opravdu, opravdu, OPRAVDU teď chtěla jít navštívit Rainbow Dash... musela se ujistit, že je v pořádku, ale... zároveň by to nedokázala udělat do doby, než by se jí vzpomínky na sen ještě trochu nevytratily... a potřebovala se dostat na den z Sugar Cube Corner... Nedokázala by se udržet, kdyby jen ucítila cupcake.