Ponypasty

Silent Ponyville 1, Ending 5

Ending - Pravda

Situace: Dokončení hry a poznání každé skryté pravdy

Twilight ucouvla, promnula si čelo a povzdechla si. Kouzlo si vybralo svou daň a ještě ke všemu nepočítala s tím, že ho bude muset udržovat několik minut. Zatřepala hlavou a pohlédla na svou růžovou kamarádku. Pinkie měla stále zavřené oči.

"Pinkie? V pořádku?" zeptala se Twilight, nejista si, jestli ji už kouzlo pustilo.

Chvíli to trvalo, ale Pinkie brzo oči otevřela.

"V pořádku? Nebylo to tak strašné, nebo jo?" zeptala se ustaraně Twilight své přítelkyně.

Pinkie jednoduše zamrkala, usmála se, poklesla hlavou a znovu oči zavřela. Twilight překvapeně zamrkala.

"Děkuji, Twilight." Byla první slova, která z Pinkie vypadla.

"Oh, fungovalo to?" Zeptala se Twilight a přívětivě se usmála.

"Fungovalo. A moc ti děkuji za tvou pomoc." Řekla Pinkie, zvedla hlavu a Twilight konečně uviděla úsměv na tváři Pinkie. "Kdybys mi nepomohla... kdo ví, co by se stalo. Jako, nejspíš bych z toho zešílela." Zakroužila očima pro příklad a pak se sama sobě zachichotala. "Ale teď už mi to nehrozí a to jen díky tobě."

"Oh, no, já, víš, udělala jsem to, abych pomohla kamarádce." Řekla s úsměvem Twilight, když přijmula svým obvyklým způsobem kompliment.

"Tohle byl opravdu šílený zážitek." Zakřenila se Pinkie.

"Tak... Doufám, že na tebe nijak nenaléhám, ale víš už, co ti způsobovalo ty noční můry?" zeptala se Twilight zvědavě.

"Vím." Odpověděla Pinkie, ale trochu ucukla hlavou, "Ale povím ti o tom později, slibuji. Teď," zvedla se, "Mám několik věcí, o které se musím postarat. Doufám, že ti to nevadí."

"Samozřejmě, že ne. Jsem hlavně ráda, že jsem mohla pomoct." Usmála se Twilight. Pinkie se také usmála a zamířila ke dveřím knihovny. Najednou jí něco napadlo a zarazila se.

"Oh, hej, Twilight, než odejdu, potřebovala bych dvě věci." Řekla vesele Pinkie.

"Jistě, co potřebuješ?" zeptala se zvědavě Twilight.

"No, prvně bych potřebovala, abys na mě použila to kouzlo, které mi umožní chodit po mracích. A za druhé, nemáš náhodou červenou stužku?" zeptala se Pinkie zvědavě.

Rainbow Dash si užívala svého odpoledního spánku, když tu najednou byla vzbuzena klepáním na dveře.

"Mmm... co..." řekla, když se probouzela. Uši se jí natočily směrem ke zdroji klepání. "Jo, jo, zklidni podkovy, už jdu." Zívla si a protáhla se. Došla ke dveřím a otevřela je.

Téměř okamžitě byla napadena růžovou šmouhou, která ji obejmula a převrátila na záda."G-guh! Co to-" řekla překvapeně, než si uvědomila, že násilníkem byla Pinkie Pie. "Oh, Pinkie Pie?" posadila se pomalu Rainbow Dash. "Co se děje? Přeci víš, že je teď čas mého spánku." Zatřepala Rainbow hlavou a Pinkie ji opatrně pustila.

"Já vím a promiň, že jsem tě vzbudila," usmála se Pinkie, "Hodně se toho stalo a opravdu jsem tě potřebovala vidět."

"No, v tom případě v pořádku. Rozhodně nedokážu nepodpořit kamaráda v nouzi." Řekla Rainbow Dash a prohrábla si kopytem hřívu. "Co máš na srdci, Pinks?"

"Je... to opravdu dlouhý příběh, Dash. Dlouhý a... no, docela smutný." Řekla s náznakem melancholie v hlase, "A už se nemůžu dočkat, až ti to povím, ale doufám, že ti nebude vadit, když tě na to ještě nechám čekat." Prohrábla si Pinkie hřívu, "Ještě stále je tu několik věcí, o které se musím postarat, než o tom ostatním řeknu."