Ponypasty

Silent Ponyville 3, Kapitola 2

Twilight opatrně procházela mlhou a prohlížela si neobvyklé okolí. Na zemi už nebylo ani stopy po sněhu. Kamkoli se podívala, tam chyběla i ta nejmenší vzpomínka na to, že má být zima. 

Dokonce se značně oteplilo i ovzduší; vzduch už neměl svůj štiplavý říz. Namísto toho tam vál teplý vítr, který si pohrával s mlhou v celém městě, ale nikdy jí z něj nevyhnal.

"Dobře, ze všeho nejdřív bychom měli najít Pinkie Pie. Když ji najdeme, najdeme určitě i princeznu!" Spike se usmál a zadíval se do mapy, "A když půjdeme stále touhle cestou, dorazíme k Sugar Cube Corner cobydup!" řekl Spike s úsměvem na tváři, čímž vytvářel atmosféru odlišnou od celého zbytku města.

"Děkuji, Spikeu, dokonce v čase krize jsi stále můj asistent číslo jedna," Twilight se usmála, ráda, že měla svého asistenta po boku. Jeho hlas ji trochu uklidňoval. Chvíli váhala, jestli ho má vůbec vzít s sebou, přeci jen v knihovně by byl v bezpečí a mohl by se před nebezpečím schovat. Tedy do té doby, než měla tu vidinu. Ať se ve městě dělo cokoli, věděla, že Spike by v knihovně nebyl v bezpečí. Docela jí zajímalo, jestli se teď ve městě vůbec nacházelo nějaké místo, které by mu zajistilo ochranu.

Twilight si za pochodu pečlivě prohlížela všechny domy, kolem kterých šli, až se nakonec před jedním zastavila.

"Hm? Co se děje, Twilight?" zeptal se Spike, kterého trochu zaskočilo, že klisna najednou zastavila.

"Spikeu, každičký dům, kolem kterého jsme zatím šli, je stejně zabouchaný prkny stejně jako knihovna," vysvětlila Twilight a trochu sešla z plánované cesty a došla ke dveřím do domu. Byly zavřené a všechna okna byla přebitá prkny tak, že se dovnitř nedostalo žádné světlo. Zvedla kopyto a opřela se jím do dveří a zaslechla, jak se zasekly. Chvíli se s nimi snažila bojovat, ale dveře se stále zarážely na jednom místě, jako by byl rozbitý zámek.

"Proč si myslíš, že to tak je?" zeptal se Spike, zatímco sledoval Twilight, jak lomcuje dveřmi.

"... To nedokážu říct," na chvíli se zarazila zauvažovala nad jeho otázkou, "zdá se, že tento fenomén postihl celé město. Což znamená, že jsou všichni uvězněni ve svých domovech tak, jak jsme byli uvězněni my." Twilight si při uvažování podrbala kopytem bradu, "Což znamená, že se možná nebudeme moci domoct Pinkie a s její pomocí najít Celestii.

"No, nikdy nevíš, dokud to nezkusíš, ne?" řekl Spike a sám se zamyslel, "Navíc, jak znám Pinkie Pie, tak ta už určitě hádanky vyřešila sama a chystá v obchodě party na oslavu špatného počasí."

"Vždy optimista, že Spikeu," ušklíbla se Twilight a znovu se vrátila na ulici směřující k Sugar Cube Corner.

"Tak někdo musí být," zazubil se Spike, než se najednou na Twilightiných zádech otočil a ukázal před sebe, "Twilight! Koukni! Někdo se dostal ze svého domu!"

Twilight se rychle odívala tím směrem a v mlze zahlédla tvar poníka.

"Máš pravdu, Spikeu! Hej!" zvolala Twilight a rychle se k obrysu rozběhla, "Hej, taky jste se dostali ze svého domu?" Postava si najednou Twilight všimla a zjistila, že se k ní přibližuje. Jak se přibližovali, viděli, že poník měl kolem sebe černý plášť, pod kterým se schovával i obličej poníka.

"Zecoro? To jsi ty?" zeptala se Twilight a konečně zpomalila, když viděla svou kamarádku, "Ach Zecoro, jsem tak ráda, že tě vidím. Něco se s Ponyvillem stalo a já nevím co! Ty víš o divných věcech mnohem víc než já, nevíš, co se děje?"

Postava v kápi však dál stála a zírala na Twilight. Twilight si začal připadat trochu divně, přeci jen čekala, že uslyší známý hlas rýmující zebry.