Ponypasty

Silent Ponyville 3, Kapitola 1

Hrála hudba. Tichá melodie tančila vzduchem všude kolem ní, tlumené akordy plynule přecházely jeden ve druhý. Jako by se na nástroj nehrálo už tak dlouho a čekalo se s hraním na tuto příležitost. Melodie jí však naháněla husí kůži.

Fialový jednorožec vyrazil vpřed, ačkoli kolem sebe neviděl žádné světlo. Ale byla odhodlaná jít stále vpřed, ačkoli nevěděla, co je jejím cílem. Připadalo jí, jako by už šla několik dní. Její nohy při každém kroku pulzovaly bolestí. Vůbec nic si nepamatovala, pouze tuto neustávající bolest.

A potom před sebou zahlédla světlo. Bylo jen slabé, sotva jí osvětlovalo svět kolem ní, ale bylo to lepší nežli nic. Když k němu přistoupila blíže, mohla si konečně prohlédnout scénu kolem sebe.

Byla na hradě v Canterlotu. Dokázala by poznat svůj domov naprosto odkudkoli. Ale něco tu nebylo v pořádku. Jindy jasně barevné dlaždice byly nyní dokonale šedé a špinavé. Zdi, které kdysi na sobě nesly malby a různé dekorace se nyní podřizovaly rozkladu a špíně, která byla všude po zemi. Zdi už nebyly vyrobené z kamene a sádry, ale spíš vypadaly, jako by byly zkonstruovány z krví potřísněné ocele. Na místech, kde bývaly nástěnná zrcadla, byla nyní ocelová okna, která při sobě držela pomocí řetězu.

Hrad byl postaven jako klec.

Podívala se za sebe, kde očekávala vstupní dveře do hradu. Místo toho však před ní čněla slepá chodba. Nic nenaznačovalo tomu, že zde kdy vůbec nějaké dveře byly. A ačkoli se nějak musela dostat dovnitř, teď byla uvnitř uvězněná.

Otočila svou hlavu zpátky na cestu před sebou. Znala cesty hradem jako svoje podkovy. 

Nečekala na nic dalšího a rozběhla se kupředu. Hlavní sál byl přímo před ní. Tam princezna Celestia nejčastěji přijímala hosty, kde stála nahoře na schodišti před okenními obrazy dne a noci.

Netrvalo jí dlouho do síně doběhnout, ale když se tak stalo, okamžitě se zarazila. Síň vypadala jako všechno kolem, vše se rozpadalo, hnilo, nebo bylo potřísněné krví. Ale největší změnou byl okenní obraz, který nyní zdobil zeď za schodištěm.

Zobrazoval Celestii jako obrovskou tyčící se postavu uprostřed, jediné viditelné oko temně rudé. Pod ní byly vyobrazeni poníci a jejich domy v plamenech. Nad ní zářilo slunce a měsíc, jedno zatemňovalo druhé. Na každé její straně byly dva symboly, jeden rudý magický kruh s dalšími třemi uprostřed ozdobený dávnými runami. Druhý byl černý magický kruh, ve kterém byl pro změnu trojúhelník, který měl v sobě zvláštní náhodné křivky. Runy se kolem tohoto kruhu s trojúhelníkem seskupovaly tak, že symbol připomínal hodiny.

Uši jednorožčí klisny zaslechly řinčení řetězů. Vzhlédla vzhůru ke stropu, kde spatřila něco, co vypadalo jako lustr, který se nad ní pohyboval.

Zařízení na stropě najednou vydalo praskavý zvuk a spadlo k zemi. Klisna měla jen pár sekund, aby se skokem mohla vyhnout věci, která padala přímo na ní. Svalila se k zemi a chránila si obličej a čekala, až uslyší zvuk dopadu na zem.

Místo toho jen zaslechla, jak zařízení zachrastilo, jako by se najednou zastavilo ve vzduchu. Tento zvuk následovalo bolestné zaječení, které se odráželo po celé síni. Klisna opět vzhlédla, aby si mohla lépe prohlédnout to, co zvuk vydávalo. To, co si myslela, že byl lustr, byla ve skutečnosti hromada ozdobných dekorací pro výše postavené poníky. Na vrchu byla připevněná koruna; ze které na straně visela tiára, několik kusů brnění a několik dalších přívěsků. Pod všemi těmito dekoracemi se nacházela bytost, která vypadala, jako z ní korunovační klenoty vyrůstaly. Kůže se tomu rozpadala, záda to mělo prohnuté až ke koruně a mělo to pouze bolestivě deformované zadní nohy. Čelist visela volně dolů a bytost zakvílela, čímž odhalila řadu rovných, rozbitých zubů.