Ponypasty

Silent Ponyville 1, kapitola 3

Pinkie Pie trochu uklidila a ovázala si rány. Noha jí z toho kousnutí pořád bolela, ale teď se alespoň může pořádně zahojit. Zkusila na ní přenést váhu; trochu to bolelo, ale nebylo to nic, co by nedokázala snést. Mohla jít dál; a mohla v případě nouze i utéct.

Znovu si prohlédla vzkaz, který si položila na postel; ležel na kraji košíku balónu, jako by čekal, až si ho znovu všimne.

"Smích a úsměvy mládí,

Společně pravdu najdou.

Budoucnost se odhalí,

Až strachy dávné zajdou."

Snažila se tomu vzkazu porozumět už od chvíle, co ho našla. Věděla, že je to hádanka... ale nebyla na ně moc dobrá. Její mysl se alespoň uklidnila natolik, že zase dokázala jasně myslet. Její mozek konečně opouštěla ta hrůza, kterou právě zažila, a začal se soustředit na dešifrování slov.

"...No... Myslím, že první verš poukazuje na hříbata... hříbata nacházející pravdu? Jako... učením?" To slovo jí přímo udeřilo do hlavy. "Oh! Tahle hádanka je o škole." Přečetla si jí znovu a všechny verše se na školu hodily. "Takže... znamená to, že se mám vydat do školy?" zeptala se sama sebe.

Rozhlédla po zpustošené místnosti, roztrhaném balónu, půlce těla hříběte...

"...Není důvod tady zůstat." Povzdychla si, uložila vzkaz do tašky, popadla lucernu a vydala se ven. Trochu se zaklepala, když její tělo opět ucítilo chlad zvenčí. Neuvědomila si, jak teplo v budovách bylo...

Zhasla lucernu a uložila ji zpátky do tašky. Poté se rozběhla ke škole.

Opatrně čekala za stromem, až potácející se monstrum odejde od vchodu do školy. Vypadalo přesně jako to, na které narazila jako první, na třínohého sténače. 'Pokud je tu těchto věcí víc, možná, že sténač by byl pro ně docela dobrý název...' pomyslela si.

Doufala, že zvuk gramofonu jí neprozradí, ale zdálo se, že příšery reagovaly jen na zvuky, které vydávala ona sama. Po chvíli to odešlo do husté mlhy, až byla k rozeznání jenom silueta. Perfektní čas na hnutí se z místa.

Rychle se dostala ke dveřím, a jak se snažila rychle dostat dovnitř, zatáhla za kliku. Ozval se však pouze zvuk, který signalizoval, že dveře byly zamčené.

"C-cože? Jsou zamčené?" řekla zmateně. Nečekala, že budou zamčené, určitě ne potom, co jí sem hádanka poslala. 'Nebo jsem to uhádla špatně?' zeptala se sama sebe a opět pohlédla na dveře. Přesně v tu chvíli si uvědomila, že dveře měly zámek se symbolem hvězdy.

Jako by se jí najednou v hlavě rozsvítilo. Rychle otevřela tašku a vytáhla klíč, který jí Gummy zanechal, tak, aby nerozvázala mašli. Vsunula klíč do dírky, kam úplně přesně pasoval. S uklidňujícím kliknutím se dveře odemkly, což přinutilo Pinkie se usmát. Opět sáhla po klíči, aby ho mohla vyndat.

Klíč se proměnil v popel a drobná smítka se začala pomalu snášet k zemi.

Šokovaně se dívala na dárek od Gummyho. Jediné, co se neproměnilo v popel, byla mašle, která jí přistála na napřaženém kopytě.

"Ne... Gummyho dárek..." roztřásly se jí rty a opět se jí do očí vehnaly slzy. Rychle zatřásla hlavou, zhluboka se nadechla studeného vzduchu a opět se uklidnila. Už toho probrečela dost... Kdyby stále brečela, trvalo by jí dostávání se z téhle situace mnohem déle. Navíc měla alespoň tu mašli...