Ponypasty

Silent Ponyville 2, Kapitola 7

Konečně na ní začalo být to horko příliš. Když vyplakala všechno, co mohla, pomalu vycouvala z hořící místnosti.

Její jediný východ byly dveře, kterými právě vstoupila dovnitř. Otevřela překvapivě studené dveře a vyšla ven a dveře za ní hned zase zavřely.

Opřel se do ní studený vzduch a Fluttershy se konečně uvolnila. Otřela si obličej, a ještě stále posmrkávala, ačkoli se snažila zachovat si postoj. Dashiina slova jí stále bolela u srdce.

"Teď... teď se ale nemůžu zastavit..." zastavila Fluttershy několik slz, než stihly stéct. "Musím jít dál."

Ohlédla se zpátky chodbou, kterou přišla, a čekala, že spatří kroužící sestřičku. Ale už to nebyla ta samá místnost, ze které sem přišla. Místnost před ní byla malá, čtvercová místnost se schodištěm vedoucím nahoru.

Fluttershy zamrkala, ačkoli už byla na tyto měnící se místnosti zčásti zvyklá. Přešla místnost a rychle došla ke schodišti. Pomalu začala stoupat, zatímco na ní začalo doléhat jakýsi pocit déja vu.

Málem uklouzla na kluzkých schodech a do nosu ji opět udeřil puch plísně. Po stěnách stékala voda a ona začala mít strach.

Když však vyšla po schodech až nahoru, okamžitě věděla, kde byla.

Byla zpátky v tom mrakovém domě, do kterého dorazila, když se poprvé oddělila od svých kamarádek... ale nyní už to nebyl jen tak náhodný dům.

Byl to její domov, když byla ještě hříbě. Místnost, do které právě vystoupala, byl pokoj její maminky, když byla malá.

U okna stála stejná postel, aby se mohla dívat ven, polička měla na sobě ty stejné knihy, které si v posteli četla, na nočním stolku bylo pár osobních věcí, stůl a židle, koupelna jen kousek odtud, vše, co potřebovala k přežití v blízkosti.

Fluttershy to přitahovalo k posteli; jako by jí nějaká síla radila, aby se k ní přiblížila.

Jako by jí myslí proběhla mlha a ucouvla. Ve své vidině právě spatřila krev na posteli a koberci, jako by mysl už vzpomínky nechtěla; ale teď se jim musela postavit.

Opět věnovala pozornost posteli a vzpomínky se jí naráz vrátily, takže už si vzpomínala, co se v této místnosti tak dávno stalo...

"Mami?" zvolala malá Fluttershy a vstoupila do maminčiny ložnice.

Její maminka seděla na posteli a v kopytě držela nůž, jako by si s ním doteď hrála. Její hříva vypadala jako vrabčí hnízdo, neučesaná, neošetřovaná. S vaky pod očima zírala na nůž v kopytě, jako by se jí na něm něco nelíbilo.

"... M-mami..." Zamumlala Fluttershy a vešla dál do místnosti, "C-co bys c-chtěla dneska k jíd-""Hahahahahahaha!" Vyprskla najednou její matka smíchy. Fluttershy se zarazila v půli kroku a s šokem v očích se dívala na svou matku. Jako by starší klisna zaslechla nějaký dobrý vtip.

"Och... ano... to by šlo..." usmála se starší klisna, jakmile se přestala smát a otočila se s širokým úsměvem na svou dceru. Fluttershy se nedokázala pohnout a měla strach, co její matka chystala.

"Pojď blíž, dceruško." Řekla její matka a posunula se blíž ke kraji postele. Fluttershy se začala ostýchavě přibližovat.

"ŘEKLA JSEM BLÍ-" začala její matka řvát, když tu spadla z postele na zem.

"Mami!" Vyjekla Fluttershy a hned přiběhla ke své matce, aby se ujistila, že se jí nic nestalo.Matka zasténala, ale pak se převalila, aby viděla na svou dceru. Jakmile jí spatřila, vytvořil se jí na tváři zkroucený úsměv.