Ponypasty

Silent Ponyville 3, Prolog

Byl svěží zimní den a pofukoval jemný, ale mrazivý vánek. Celestia pozorovala ze svého kočáru, který letěl nebesy, krajinu pod sebou přikrytou dekou sněhu.

'Jaký nádherný den pro svatbu.' Pomyslela si Celestia a usmála se. Už to bylo tak dlouho, co naposledy byla na svatbě, vždycky jí v cestě stály povinnosti, ale nyní, když byla Luna zpět, si mohla na krátký čas odskočit. Navíc jí nikdo nemohl nařknout, když se na svatbě braly dvě držitelky Elementů Harmonie.

Jakmile se její kočár začal přibližovat k zasněženému Ponyvillu, nedokázala si nevšimnout oddechujícího fialového jednorožce, který tak vyčníval z bílého pozadí. Celestia se trochu zachichotala; věděla, jak si její žákyně potrpí na každičký detail, a že svatba dvou jejích nejlepších kamarádek jí nervovala více než obvykle.

Jednorožec se rychle podíval k nebi, usmál se, kočár přistál a hned byl jednorožec u něj.

"Princezno! Díky bohu, že jste tady! Jenom o deset minut a čtyřicet dva sekund pozdě, ALE TO NEVADÍ!" Zasmála se Twilight s pocuchanou hřívou, "Můžeme ztracený čas ještě dohnat! Když přesuneme družičkový průvod sem-" rychle něco načmárala do svého zápisníku, "a přesuneme bufet sem a-"

"Twilight," promluvila Celestia jasně, čímž přerušila svou nejlepší žákyni, která se na ní rychle podívala, "musíš se uklidnit. Jestli to přeženeš, neskončí to dobře." Celestia se zasmála, jakmile spatřila její zděšený výraz, "Navíc, deset minut svatbu nezkazí. Dokonce by jí to mohlo vylepšit. Jen si to vezmi, napětí ve vzduchu, všichni netrpělivě čekají, až událost začne, pomalé odhalení publiku." Celestia mrkla na svou studentku.

"... S hudbou a atmosférou bude napětí už takhle dost vysoké," řekla Twilight, rychle jí problesklo hlavou a její hříva se vrátila do normálu a usmála se, "se zatajeným dechem sedí na krajích svých sedadel a očekávají příchod nevěsty. Každý další moment je činí netrpělivějšími ještě více, až se konečně otevřou velké dveře a odhalí nebesky krásnou postavu za nimi."

"Teď myslíš jako spisovatel," Celestia se zakřenila a Twilight se zasmála jejich společnému skrytému vtipu. (pozn. P. V díle od stejného autora Zkoumání Kouzla Ponoření do Mysli Twilight ukázala Celestii ono kouzlo a Celestia se dozvěděla, že Twilight jako malá psala fanfikce. Všichni víme, jak začátečnické fanfikce vypadají) "No, slibuji, že už slavnost nebudu dál zdržo-" Jakmile Celestia položila kopyto na zem, okamžitě ho zase zvedla, zaražená v půlce myšlenky s otevřenou pusou.

"... Děje se něco, Princezno?" zeptala se Twilight zmatená náhlou změnou v princeznině chování.

"... Twilight... ty to..." Celestia zamrkala na svou studentku, která normálně stála, jako by se nic nedělo. Twilight jí zmatený výraz oplatila a Celestia se znovu podívala na zem, které se před chvílí dotkla. Pomalu znovu nohu k zemi přiblížila. Potom ho rychle zase zvedla, jako by jí země chtěla nohu sníst.

"... Celestie, co se děje?" zeptala se Twilight zmateně a nevěděla, jestli má mít strach nebo ne.Celestia nijak neodpověděla, jen napřímila oči. Avšak jakožto panovnice země po tolik let zklidnila pořádně nervy a položila kopyto na území Ponyvillu. Páteří jí projela vlna elektřiny a cítila, jak jí vstala hříva vzadu na krku. Tohle nebylo přirozené, nikdy nic takového ještě necítila.

Země měla pulz. Pomalý, pozvolný pulz, jako by se ze země snažilo něco osvobodit. Ale nehýbala se a nejevila známky, že by s ní bylo něco špatně. Pozorovatel by na Ponyvillu nespatřil nic nenormálního. Ale pulzování země jí nahánělo husí kůži; připadalo jí hrozivě hanebné, jako by jí chtělo od Ponyvillu co nejdál.