Ponypasty

Silent Ponyville 3, Kapitola 3

"Na, Twilight, v kuchyni jsem našel sáčky s čajem," řekl Spike a podal fialovému jednorožci teplý šálek čaje.

"... Díky, Spikeu," zamumlala Twilight tiše. Přitáhla si magií šálek k sobě a pomalu čaj usrkávala.

Chvíli trvalo, než znovu načerpala sílu do nohou, ale po chvíli už byla schopná sejít spolu se Spikem do obývacího pokoje. Podařilo se mu najít deku, do které se hned Twilight zabalila. V tomhle momentě nejvyšší potřeby skutečně dokazoval, že opravdu je jejím asistentem číslo jedna.

"Omlouvám se, Spikeu," povzdechla si Twilight a zadívala se do kalné vody čaje, "to já bych měla být ta silná a ne t-"

"Twilight, jak jsou na tom tvé rány?" vyrušil jí Spike a přísně se na ní zadíval.

"Moje..." Twilight nejdříve zmateně zamrkala a pak si prohlédla svoje tělo. Dokonce odhrnula kousek deky, aby si mohla prohlédnout škody, které jí byly způsobeny.

Měla sice nateklý hrudník, ale přesto jí překvapilo, že to nebylo tak hrozné. Čekala mnohem horší modřiny vzhledem k tomu, jak se cítila, ale překvapivě byla tady skoro v pořádku. Naštěstí to také bylo to nejhorší. Rány, které jí způsobilo to monstrum, už přestaly krvácet.

"Moje rány jsou v pořádku Spikeu. Ale proč se tak-"

"Právě jsi bojovala o svůj život, Twilight. Já jsem v pořádku. Teď si na chvíli odpočiň a vyrazíme dál, až budeš připravená." Vyrušil jí znovu Spike s úsměvem. Twilight znovu zmateně zamrkala, ale pak mu úsměv oplatila.

"Občas si říkám, jestli jsi pořád stále jenom dračí mládě." Zachichotala se Twilight, přivřela oči a znovu si usrkla čaje.

"No jo, rostu docela rychle," přikývnul vesele Spike. Nastalo mezi nimi příjemné ticho, které ponechalo Twilight v jejích myšlenkách, zatímco upíjela teplou tekutinu. Spike se usmíval, když viděl Twilight odpočívat, ale pak se podrbal na zátylku. "Hej, Twilight, vím, že je to trochu brzo, ale," Twilight vzhlédla ke svému asistentovi od okraje svého šálku, "když jsme byly v té místnosti, spatřil jsem vedle té příšery ležet klíč. Myslím, že by to mohl být klíč k těm dveřím. 

Nebral jsem ho, protože jsem pomáhal tobě, ale..."

"Víc nepotřebuju vědět, Spikeu," Twilight zlehka přikývla, položila šálek a když se zvedla, deka jí z ramenou sklouzla na zem. "Dojdu pro něj."

"Počkej, jsi si tím jistá? Možná bys měla prostě-" Spike jí chtěl zastavit před tak zbrklým jednáním, ale ona ho kopytem umlčela.

"Děkuji, že se tak staráš, Spikeu, ale jsem v pořádku. Navíc přeci dokážu sebrat klíč z místnosti. Nemůžu tě nechat dělat všechno." Zhluboka se nadechla, "Já se mám starat o tebe. Ne naopak." 

Usmála se na něj.

"Je v pořádku potřebovat pomoc, Twilight," zamračil se Spike a ustaraně se na ní podíval.

"Já vím, a až bude třeba, zavolám," Twilight si lehce promnula čelo, "budu v pořádku, jen na mě počkej, já se hned vrátím."

"Dobře, Twilight... věřím ti," Spike se stále díval na fialového jednorožce s obavami, ale dělal, jak mu bylo přikázáno.

"Děkuji, Spikeu." Twilight přikývla a otočila se ke schodům. Před sebou spatřila cestu, která vedla do místnosti, ze které před chvíli uprchla, spolkla knedlík, který si jí utvořil v krku a poté začala pomalu stoupat.

'No tak, Twilight. Když to překonal Spike, tak ty taky. Je to jen malý dráček, ty jsi dospělý jednorožec A Celestiina osobní studentka. Dokážeš se postavit tomu, cos udělala.' Podporovala sebe samu psychicky. Cítila, jak se v ní hromadí úzkost a jak jí s každým krokem těžklo srdce.