Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

5. kapitola: Spi sladce

Celé dopoledne Steve trávil tím, že se procházel po městě a uvažoval nad tím, jak nejlépe provézt svůj plán. Ani trochu se mu nelíbila představa, že by měl svého přítele unést a jen pomyšlení na to, že by díky němu mohl i zemřít, bylo nesnesitelné. Ztichle našlapoval, s kapucí na hlavě a pomalu se blížil k místu, které již bezmála dva roky pokládal za svůj domov.

Vyjel výtahem do Starkových pokojů a vešel. Nikoho zde nenašel – pouze lísteček se vzkazem, že se jeho milovaný vrátí později, kvůli konferenci v New Jersey. Sedl si na pohovku a nechal se přenést do svých vlastních myšlenek a pocitů.

Velkou část dne proseděl a tu druhou pil ze Starkových zásob whisky spolu s brandy. Bylo mu ukradené, že se nemůže opít – záleželo mu pouze na tom, aby zahnal svůj smutek a žal. Netrvalo dlouho a z celé situace se psychicky složil, čemuž ani trochu nenapomohl fakt, že se jeho přítel vrátil do Avengers Tower.

Zaslechl odemykání dveří a okamžitě chmátl po flaškách, aby je mohl schovat pod pohovku. Jistojistě z něj bude cítit alkohol – to věděl, ale alespoň měl jistotu, že Tony neuvidí, co všechno vypil. Ne, že by si hnědovlasý muž měl něčeho všimnout, jelikož měl ve svých zásobách tolik alkoholu, že tří chybějících lahví, by si stěží povšiml.

„Ahoj Steve." Řekl Tony, když si všiml svého přítele, kterak sedí na pohovce a kouká na televizi.

„Ahoj." Odpověděl na pozdrav jmenovaný a po svém milovaném se ohlédl. Vypadal úžasně – ostatně jako vždycky. A ten jeho úsměv, jež dokázal i po těch třech letech v blonďákovi probudit radost. Jak by mohl tak dokonalého člověka, na kterém mu neskonale záleží, vystavit něčemu tak neodpustitelnému?

„Bavil ses?" Tony si rozvázal kravatu a položil ji přes barovou židli spolu se svým černým sakem.

„No, ani ne." Povzdechl si sám pro sebe Steve. Musel. Byť nechtěl, byť Tonyho celým svým srdcem miloval, musel.

„Co se stalo?" posadil se k němu starostlivě Anthony a přehodil mu přes ramena paži. Jakmile k němu jeho přítel stočil pohled, okamžitě nakrčil nos nad velmi známým pachem, jež se linul ze Stevových úst. „Ty jsi pil? Co se stalo?" naléhal, když mu došlo, že měl blonďák vskutku špatný den.

Steve zauvažoval, než odpověděl. „Jeden můj velmi dobrý přítel z armády, zemřel." Tonyho oči vyzařovaly starostlivostí a ihned chytil svého milovaného za ruku, proplétaje si s ním prsty.

„Můžu ti nějak pomoct?" optal se, ale Kapitán okamžitě zavrtěl hlavou.

„Nechme to být." Požádal. Nenáviděl chvíle, kdy musel Tonymu lhát do očí, ale milosrdná lež byla vždy rozhodně lepší, než neodpustitelná pravda. Nepochopil by, proč blonďák v Hydře našel své místo, proč před sedmdesáti lety upsal svou duši Red Skullovi, ani proč se nyní chystá udělat něco tak odporného, jako je únos vlastního milence. Nepochopil by nic z toho.

„Trápí tě to a chceš, abychom to nechali být?" pohladil Steva po tváři a jeho bradu stočil ke svým očím. Vidět ten zastřený pohled plný výčitek, pro něj bylo to nejhorší na světě. Nelíbilo se mu, když Kapitánovy oči ztrácely svůj lesk za clonou alkoholového oparu, a kdy každý záblesk v zorničkách prokazoval lítost a bolest. „Jak se jmenoval?"

„Na tom nezáleží." Snažil se odbočit Steve, avšak moc dobře věděl, že se Stark nenechá jen tak odbýt. „Dáš si se mnou skleničku?" plán musel započat, ať už si Kapitán přál, ho jakkoli oddálit – muselo se to stát dnes.

„Nemyslíš, že už jsi jich měl až dost?" nadzvedl Tony obočí.

„Ne tolik, kolik bych potřeboval, abych se cítil líp." Zvedl se z pohovky a bez řečí zašel za bar, kde vytáhl ze spodních dvířek lahev whisky. Tony si rezignovaně povzdechl a rozešel se za ním, vytahuje skleničky, do kterých jeho přítel rovnou nalil zlatavou tekutinu. „Jak dopadla konference?" optal se ho Steve, přiťukl si s ním a napil se.