Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

16. kapitola: Bolavá srdce

Stark vyšel z koupelny s ručníkem omotaným kolem pasu. Představa, že by si na sebe měl opět vzít to špinavé oblečení ho vůbec nelákala, proto se měl v plánu zeptat Steva, zda by mu nemohl jít v rychlosti nějaké koupit, dokud je venku ještě světlo.

Ne, že by se snad styděl vyrazit jen v ručníku do ulic – pouze nepovažoval za moudré vystrkovat nos bez svého obleku, který sotva před hodinou uklidili do kóje v dolních prostorách hotelu, a ještě přes něj přehodili přehoz, aby to nebylo nápadné. Ne, že by na dvoumetrové věci ve tvaru člověka bylo něco nápadného že?

Všiml si Steva ležícího na posteli a taktně si odkašlal, upozorňuje tak na svou přítomnost. „Mohl bych tě požádat o laskavost?" vylíčil mu, co potřebuje a blonďatý muž milerád souhlasil, že mu oblečení skočí koupit do blízkého obchodu.

„Máš peníze? Sotva jsem zaplatil hotel z vybraných peněz a nemám po ruce jediný dolar." Dvacet bloků odsud si vybral z bankomatu a doufal, že Hydra nevystopuje jeho kreditní kartu, jelikož by jim to značně ztížilo situaci. Bylo jen dobře, že volali z budky ve Philadelphii, jelikož měli větší okruh svého výskytu. Doufal, že se dnešní noci nestane nic, při čem by musel užít sílu obleku.

Kapitán vytáhl peněženku a souhlasně zamručel. „Něco mám, neboj." Neměl po ruce žádnou mikinu, do které by se mohl skrýt, proto si alespoň omotal kolem obličeje Starkovo tričko, které mu před pár dny půjčil, a vyšel ze dveří, odhodlaný nevrátit se s prázdnýma rukama.

Tony chvíli přemýšlel, než za ním opatrně zamknul dveře a vyšel na balkon. Sedl si na židli, která stála u menšího stolečku spolu s druhou. Na stole ležel popelník a kolíčky na prádlo v proutěném košíku. Nad hlavou se mu táhlo šest dlouhých šňůr, ve kterých si menší pavouk střádal síť – na té už měl chycené alespoň dvě velké mouchy.

Kdyby kouřil, využil by vyhrazeného prostoru a zapálil si, nicméně řeči, které by jistě potom přišly od Kapitána Rogerse (věčně opatrného a zodpovědného) by ho akorát vynervovaly. Ne, že by mu mělo vadit, že se na něj Rogers naštve, přece jen on si s ním už užil svoje – prožitky očekávané smrti, které už nikdy nedostane z hlavy.

Pohlížel na vysoké budovy a měsíc, který nad nimi jasně zářil, byť ještě nebylo ani devět hodin večer. Hvězdy se ještě stále schovávaly za závojem nebe a šedé mraky se v tichosti honily směrem k Pittsburghu.

Povzdechl si a dovolil si na několik málo vteřin zavřít oči. Pociťoval únavu, ale spát odmítal. Nemohl ulehnout do postele jen s ručníkem obmotaným kolem boků a riskovat, že se mu ve spánku posune a Rogers jeho stavu využije. Dovolit si zavřít oči může až tehdy, kdy mu Kapitán přinese oblečení a on s pocitem klidu ulehne pod peřinu.

Zaťukání na dveře ho vykolejilo, jelikož měl za to, že od Stevova odchodu neuplynulo ani deset minut. Rozešel se směrem, kterým se zvuk ozval a polekaně se připravoval zavolat J.A.R.V.I.S.E., aby připravil jeho oblek. Nebyl si jistý, zda by pád z třetího patra přežil, ale kdyby bylo třeba, jiná možnost zkrátka nebyla.

„Kdo je?" tiše pronesl.

„Tady já, Tony. Steve." Stark si úlevně oddechl a pomalu odemkl, vpouštěje muže dovnitř. „Tady máš košili. Vzal jsem ti i džíny, ponožky a spodní prádlo." Hnědovlásek si od něj všechny věci vděčně převzal a jal se do koupelny převléct. Steve nic nenamítal – jistě mu bylo jasné, že jakmile by se k Anthonymu přiblížil, miliardář by nebral jeho pokus o kontakt ani trochu poklidně.

Vše mu perfektně padlo, čemuž se nedivil, jelikož se Stevem byl již dlouhou dobu na to, aby si Kapitán stihl zapamatovat jeho velikosti. Vyšel z koupelny, v ruce držeje ručník, který následně pověsil ven na jednu ze šňůr a připnul ho kolíčky. Zároveň periferně kontroloval, zda nepoškodil pavoukovi jeho dosti precizně utkanou pavučinu.