Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

6. kapitola: Kapitánovo tajemství

Ráno se Steve probudil dříve než ostatní, a tak asi hodinu seděl na své posteli a sledoval ještě stále bezvládné tělo, které viselo připevněné ke kovovému rámu. Doposud se neprobudil, avšak Kapitán měl pocit, že by se raději propadl do hlubinné propasti, jen aby neviděl jeho oči. Ty jeho hnědé karamely, jež se na něj vždy dívaly s takovou láskou, jakou člověk stěží pohledá – a on ty oči zradil. Zradil jejich lásku.

Agentka Romanovová se k nim připojila pozdě v noci, kdy s nimi ještě prohodila několik slov, než ulehla na své lůžko a usnula. Ani Bucky se Stevem se rozhovorem nezdrželi dlouho, jelikož byli oba velmi unavení z aktivit téhož dne. Kapitán psychicky a Barnes fyzicky, jelikož nebylo zrovna nejlehčí být nájemným žoldákem.

První ranní paprsek polechtal Starkovu tvář a on si dovolil na malý okamžik pootočit hlavu, aby unikl oslňujícímu světlu. Jeho oči byly ztěžklé jako balvany a v mysli měl obrovský zmatek, na kterém měl jistě své přičinění fakt, že včera večer vypil velké množství alkoholu. V čele mu tepalo tak, jako by v něm měl zasekané malé kousíčky roztříštěného skla, což nebylo ani trochu příjemné.

Otevřel jedno oko a malátně se pokoušel rozkoukat. Byl v místnosti, jíž neznal – periferně si všiml, že zde nebylo moc nábytku a zařízení celého komplexu působilo staře, možná až moc staře. Zaregistroval pohyb a hlava mu padla dozadu, otevíraje dokořán oči. Tři postavy, z nichž jedna seděla na lůžku, doposud viděl rozmazaně, avšak nyní mu bylo jasné, o koho jde. Poznal v nich dva své blízké...

„S-Steve?" mezírkou mezi rty zlehka vydechl. Vzduch byl plný prachu a zatuchliny, která plnila jeho plíce jako velká povodeň. „Co se...?" nedokázal říct svou odpověď. „Kde to jsem?" nerozuměl.

„Tony." Prohlásil Steve bolavým hlasem a vstal, aby mohl přejít ke svému příteli, jež měl oči plné otazníků. Co by měl říct? Anthony, unesl jsem tě, abych předal Hydře plány Kvantového tunelu, které máš v hlavě. Ano, ano a taky pracuji jako jeden z nejvýše postavených agentů Hydry. To zcela jistě říci nemohl.

„Co se stalo? Kde to jsem?" pokusil se pohnout, ale jakmile tak učinil, zjistil příčinu svých bolestí. Záda měl ztuhlá, stejně tak ruce, které měl přivázané nad hlavou v pevných okovech. Pokusil se vyprostit, ale nedokázal to – byl spoután až příliš silně. „Steve, co to má znamenat?" v očích měl nyní děs a jmenovaný musel uznat, že již dlouho neviděl něco tak zraňujícího.

Natasha s Buckym se na svých lůžkách zavrtěli, než oba takřka ve stejný okamžik otevřeli oči a nerozešli se za Stevem, který postával před jejich vězněm. „Probudil se. Řekl jsi mu něco?" optala se Kapitána.

„Ne." Přiznal a poodešel dál od nich.

„Agentko Romanovová, okamžitě mi řekněte, co se to tu děje!" zakřičel nepříčetně a vzepjal se, což mu nebylo nic platné. Ozvalo se zabušení na dveře a Steve k nich rychle došel, aby mohl pootevřít a zkontrolovat návštěvníky, jimiž nebyli nikdo jiný, než Alexandr Pierce s hrstkou agentů. Pustil je dovnitř a na důkaz pozdravu sklopil hlavu.

„Kapitáne." Pozdravil ho Pierce a rovnou přešel ke Starkovi, který byl již plně vzhůru a v očích měl rozhněvané ohně. „Pane Starku, to je ale milé překvapení." Pronesl rádoby mile, avšak v tónech jeho slov nebylo nic jemného. „Víte, proč jste tu?" Tony se zamračil a pohledem zavadil o Steva, který stál za Piercem .

„Hádám, že se to brzy dozvím." Pronesl mimoděk a ohlédl se po muži, s nímž komunikoval. Velitel základny měl v očích zákeřné, přitom usměvavé jiskřičky, které se Anthonymu ani trochu nezamlouvaly.