Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

20. kapitola: Do posledního dechu

Říká se, že osud propojuje srdce, jež si vzájemně náleží. Stark by ještě před deseti lety tvrdil, že nic takového, jako láska neexistuje, jelikož jeho štěstí v předchozích letech, než poznal Steva, nebylo zrovna potěšující. Občasná noc s krásnou ženou, rychlé vzplanutí a vychladnutí, rána opuštěná v drahých pokrývkách přehozených přes postel...

Byla to však pravda. Musel čekat dlouho, než osud zavál expedici na výpravu, při které našli zamrzlého Kapitána Rogerse v ledu. Dlouho, než je osud přivedl k sobě, ale jakmile tak učinil, vše se odvíjelo od prvního okamžiku.

Jejich první noc byla nezapomenutelná, avšak tehdy neměl Stark dostatečnou odvahu žádat o něco víc, byť nepovažoval onu osudnou noc za jednu z mnoha, nýbrž za ojedinělou. Možná to bylo kvůli tomu, že se s ním tehdy teprve před dvěma měsíci rozešla Pepper a on se bál, že kdyby započal nový vztah takto brzy, sám sobě by přiznal, že slečna Pottsová pro něj nic neznamenala, což nebyla ani v nejmenším pravda.

Odmítal si k muži hledat cestu, i když viděl, že Kapitán by se vztahu s ním nebránil. Ne, že by s muži nikdy dříve nespal - spal, ale představit si, že by musel snést chlapa v posteli do konce života pro něj nebylo zrovna lichotivé. Později se to ale změnilo. S jejich započnutým vztahem k sobě našli cestu dosti rychle a žili jeden pro druhého přes tři roky bez myšlenek na jiný vztah.

Od Tonyho únosu už uběhly dva roky a za tu dobu se mezi ním a Stevem věci začaly postupně urovnávat. Nejprve pomalými krůčky, následně ladnými kroky přeskakovali přes překážky jako běžci, vědouc zcela jasně, po čem touží. Osud to odhadl správně. Oni dva pro sebe byli zkrátka stvoření.

---

„Steve, pojď sem na okamžik." Požádal Kapitána hnědovlasý, který se zničehonic objevil mezi dveřmi v posilovně. Jmenovaný pomalu zastavil běhací pás a celý zpocený sebral z lehátka vedle sebe ručník, do kterého si otřel čelo.

„Co se děje?" optal se ihned, co došel k muži a nahlédl do jeho papírů, po kterých zamyšleně přejížděl očima sem a tam. Vypadal při tom docela směšně. „Nějaký problém s další misí?"

„Ne, ne, to ne." Utvrdil ho v tom, že se mýlí. „Včera jsem se s tím už nechtěl zatěžovat. Přišla zpráva od Rady bezpečnosti." Steve stáhl obočí blíže k sobě, čímž se mu na čele vytvořila nechápavá vráska. Za poslední dva roky se ještě nestalo, aby od Rady OSN přišel jakýkoli dopis a Steve musel mimovolně zauvažovat, zda v poslední době neudělal něco, čím by porušil domácí vězení.

„Co je v ní?" dotazoval se a přehodil si ručník přes rameno.

„Zabal si štít, na další misi jdeš s námi." Steve vykulil oči a Tony se zasmál. Věděl, jak moc jeho milovaného ubíjí neustále cvičit v jedněch a těch samých místnostech bez možnosti jít si ven zaběhat se sluchátky v uších.

„To je úžasný!" vyjekl Kapitán a silně Anthonyho objal, tisknouc tak jeho ruce, v kterých držel papíry ke svému hrudníku. Hnědovlásek se v jeho náručí kroutil jako žížala, nadávaje u toho na Stevův zápach, který způsobilo Kapitánovo nepřetržité cvičení.

„Budu kvůli tobě muset do sprchy." Zvážněl, když ho blonďák položil zpátky na zem.

„A co takhle kdyby ses přidal ke mně?" laškovně pronesl Steve a stáhl ze sebe tílko, odhazuje ho na podlahu. Měl v plánu se natisknout na druhé tělo a zlíbat Starkova dokonalá ústa, avšak zastavila ho dlaň mezi jejich dvěma těly, která mu zatlačila na břicho.

„Budeš to muset zvládnout beze mě." Moc chtěl, ale teď nebyl na nějaké rozptylování čas. „Mám konferenci v Kalifornii. Čeká na mě moc důležitých lidí. Včera jsem ti o tom říkal." S úsměvem sledoval Stevův posmutnělý výraz v obličeji.