Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

1. kapitola: Kvantový tunel

 „Bavíte se dobře?! Protože já jo!" zakřičel Tony na dav pod sebou a jako na povel se ozval ohlušující potlesk. „Dneska se tu předvedlo dost vynálezů, který určitě stojej za zmínku, ale žijme budoucností." Rozpřáhl ruce a shlížel na všechny své diváky, kteří se přišli podívat na jeho nové vynálezy.

„Co pro vás znamená budoucnost? Chcete létající auta, tak, jak to plánoval můj táta? Levnější bydlení? Palivo zdarma? Chcete něco, co vás donutí žasnout nad tou úžasnou budoucností a vyprávět svým vnoučatům historky o tom, jak jste se v ponorce dostali do kosmu?" sundal si brýle z očí a položil je na pult před sebou, vnímajíc všechny upřené pohledy ostatních. Pouze na jednom mu však záleželo a jeho zrak se na onom muži pozdržel na delší dobu.

„Představuji vám první, vysokorychlostní Kvantový tunel!" zatáhl za látku a odhalil tak obrovskou konstrukci v jejímž středu stál jakýsi člověk v červenobílém obleku. „Ptáte se, v čem je tak výjimečný? V čem změní budoucnost vědy a vědění?" rozešel se po pódiu k panelové desce a naklikal na ní několik symbolů, čímž tunel zapnul. „Dovolte mi ukázku." Nechal onoho mladíka, který doposud stál na místě, zmizet. Všichni polekaně vykřikli, ale umlčel je Starkův zdvižený prst.

Zmáčkl opět čudlík na přístroji a sledoval tunel, kterak se rozzářil a s úsměvem na rtech si v duchu zatleskal. Mladík byl zpět, ovšem nejméně o dvacet let starší. Ozvalo se poplašené vyjeknutí několika málo diváků a zároveň ohromný potlesk.

„Kvantový tunel, chcete-li stroj času, je novodobá forma získávání nových informací ze zcela nových a odlišných realit. Thomasi, řekni nám, cos v budoucnosti viděl." Pronesl k muži stojícímu uprostřed tunelu a přívětivě se na něj usmál. Tak dlouho se pokoušel zdokonalit svět, že mu nedošlo, v čem je skutečná síla a na co by se měl zaměřit. To díky jedinému člověku toto vzniklo a on mu hodlal přenechat nemalé zásluhy. Toto byla budoucnost techniky.

„Přenesl jsem se o několik let dopředu ke své rodině, kterou prozatím nemám. Měl jsem možnost poznat svou ženu a své dvě děti. Tento tunel mi dal možnost poznat mou cestu ke štěstí, nehledě na to, že vše pro mě trvalo několik hodin, zatímco pro vás to zřejmě trvalo nanejvýše deset sekund. Čas je hra, teď to vím. A mít možnost poznat věci tak, jak je doposud nikdo nepoznal, je úžasný pocit." Dokončil a sklopil si masku.

„Nyní Thomase vrátím do časoprostoru, abych přivedl jeho původní já, zpět." Naklikal na panelu potřebné znaky a nechal jmenovaného zmizet. Místo vyděšených výkřiků se však neozývala žádná odezva. Muži i ženy v hledišti se zatajenými dechy pozorovali nastalou situaci a když se mladý muž znovu objevil, ozval se ohlušující potlesk plný radostných jásotů.

„Je to na nás. Buď změníme budoucnost my, nebo to někdo udělá za nás. Ukažme světu, co dokážeme, ukažme všem, co dokážeme!" řečnil dál, pohledem se zastavuje na jednom jediném člověku, který se na něj z hlediště blyštivě usmíval. „Právě teď, všichni, co tu sedíte, získáváte bezplatný podíl na projektu Kvantového tunelu a do začátku vám každému přibylo na účtu dvacet tisíc dolarů." Několik zvědavců ihned vytáhlo telefony, aby si skutečnost ověřili, nevnímaje bouřlivý jásot ostatních.

„Chci ještě něco říct!" přihlásil se o slovo Anthony Stark a zvedl ruce, aby si vyžádal pozornost. „Můj táta vždy říkal, že někdo musí změnit svět, aby ostatním došlo, co je skutečně důležité. A já vím, že by se nic z tohoto neuskutečnilo bez mého přítele, Steva Rogerse, který mi byl v těžkých chvílích největší oporou a díky němuž jsem nezahálel a plány Kvantového tunelu stvořil v rekordním čase." Jeho zrak se zaměřil na blonďáka sedícího v první řadě.