Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

10. kapitola: Zpackaný úkol

Anthony otevřel své unavené oči a rozhlédl se po místnosti. Na svých lůžkách leželi pouze Barnes s Romanovovou – po Rogersovi nebylo ani památky. Ve skutečnosti byl rád, jelikož po včerejším rozhovoru ho nechtěl ani vidět, ani poslouchat.

Celou tu dobu, kterou promrhal v bdění před tím, než se ponořil do spánku, věnoval vzpomínkám na své rodiče. Jeho otec vždy cestoval na nejrůznější místa za prací a nyní, když o něm znal pravdu, musel uvažovat nad tím, kolikrát mu za život lhal. Kolikrát se vrátil domů pozdě v noci a vymlouval se, že měl plné ruce projektování. Teď už Tony věděl přesně o jaké projekty ve skutečnosti šlo a musel sám sobě dát za pravdu, že ukončení výroby zbraní bylo to nejlepší, co mohl udělat.

Můj táta vždy říkal, že někdo musí změnit svět, aby ostatním došlo, co je skutečně důležité. Tato věta mu po celý zbytek večera zněla v hlavě. Pro tohoto muže zřejmě čest nic neznamenala, protože jaký člověk zasvětí svůj život takovýmto představám, které Hydra vtlouká do hlavy svým přívržencům?

V duchu nadával sám sobě, že dovolil Stevovi, aby se mu dostal pod kůži tak hluboko, jelikož nyní to byl i on, kdo mu od počátku lhal – nejen jeho otec, ale i jeho milovaný. Každý v jeho blízkosti se pouze přetvařoval a hrál si na přítele, zatímco mu za krkem utahoval pevnou smyčku, aby ho mohl uškrtit. Ti, kterým nejvíce důvěřoval, ho jeden po druhém zrazovali. Bůhví, kolik Avengerů pro Hydru vlastně tajně pracuje a plní pro organizaci špinavou práci. Mohla i Wanda spolupracovat s Piercem a ostatními? Nebo Vision? Nebo snad Roudy?

„Někdo se nám tu probudil." Usmála se agentka Romanovová a zvedla se z lůžka, odkopávaje jednu z vyprázdněných lahví do rohu místnosti. „Mohu ti nabídnout něco k snídani, Starku?" v jejím hlase zněl výsměch a Tonymu jako na povel žaludek udělal několik otáček. Už pěknou dobu neměl možnost sníst pořádné a vydatné jídlo.

„Nech si to." Vyštěkl pouze a zahleděl se nad sebe, ve snaze ignorovat Natashu a její pokusy o navázání konverzace. „Kde je Rogers?" v jeho mysli se odehrával takový zmatek, že ani nevěděl, proč se na tuto otázku zeptal. Možná si podvědomě přál, aby jeho přítel – prozatím přítel – nedělal žádné hlouposti. Stále vše pokládal za velmi špatný sen, ale byl tu již tak dlouho, že nebylo pochyb – tento chmurný svět, tato omšelá místnost – byl vězněm noční můry, která se však skutečně odehrávala.

„Na misi." Odsekla mu a šla si z batohu vytáhnout sendvič. „Povede tajnou akci. Do té doby, než se vrátí, tě mám na starost já."

„Jakou tajnou akci?" Bucky vstal z lůžka a zastrčil si za opasek zbraň, která s klapnutím zapadla do pouzdra.

„Do toho ti nic není." Odpověděl mu místo Natashy a posadil se na vratkou židli. Nechtěl se všetečnými otázkami Tonyho Starka zaobírat – nudily ho jeho neustálé protesty, ambiciózní projevy nespravedlnosti a tiché mumlání ve večerních hodinách, jak moc svůj život nenávidí.

„Na. Najez se." Ozvalo se napravo od Starka a ten tím směrem natočil pohled. Periferně si všiml, jak cosi měkkého zavadilo o jeho tvář, než si uvědomil, co mu agentka právě přikládá k ústům. Mozek říkal ne, ať odvrátí hlavu, nicméně hlad mu zatemňoval mysl a dráždil žaludek tak neúnosným způsobem, že bylo téměř nemožné se do sýrového sendviče nezakousnout.

Pozvedl k Natashe zorničky pro potvrzení a ta na jeho nevyřčenou otázku pouze zkroutila nechápavě obočí. Bucky přestal žvýkat svou snídani a se rty pevně semknutými sledoval nastalou situaci, jež se odehrávala přímo před ním.

Miliardář se zaujatě zakousl do sendviče a uspokojivě zamručel nad chutí, jež roztančila jeho chuťové pohárky. Jindy by nad obyčejným sýrovým sendvičem ohrnoval nos, avšak nyní byl rád za jakékoli jídlo, které mu alespoň na pár hodin zasytí hladové břicho.