Captain America: On The Other Side [Stony] ✓

11. kapitola: Milující přítel

Ještě před dvěma měsíci by dal Steve Rogers cokoli na světě, aby mohl vyrazit se svým přítelem do restaurace a ochutnat jídla dnešních dob, jelikož v jeho dobách nebyla jídla ani zdaleka tak chutná jako dnes. Nyní by však mnohem více uvítal pouhou skutečnost, že je Tony Stark živý a zdravý, vtipkuje o svých ne-příliš dobrých kuchařských dovednostech a spolu se Stevem odpočívá u televize s šálkem teplé ranní kávy.

Bylo mu čím dál hůř, což se na něm podepisovalo velkými kruhy pod očima, které musel maskovat líčidly. Hnusil se mu pocit, že má na obličeji něco, co pro něj absolutně nebylo – nepovažoval se za transsexuála a když měl kolem očí, byť jen pouhou známku make-upu, připadal si divně. Celý jeho život, jako by byl najednou převrácený naruby a on nevěděl, jak se vrátit zpět do zajetých kolejí.

Zaklepal na ocelové dveře, za nimiž věděl, že jsou Bucky s Natashou a muž, kterého chtěl tolik vidět. S tichým zavrzáním se za dveřmi objevil Bucky a s otázkou, jak probíhala mise, ho pustil dovnitř.

„Ve skutečnosti mise neprobíhala nic moc. Umřeli dva..." zarazil se, když pohledem zavadil o Tonyho, který byl zavěšený v řetězech u rámu postele s hlavou namířenou k zemi, zřejmě v bezvědomí. Oblečení měl roztrhané a rány se skvěly na jeho hladké pokožce. Bylo jich tolik, že je Steve nedokázal ani spočítat a ze všech odkapávala horká krev.

„Co jste mu to kurva udělali?!" rozeběhl se k němu a zvedl jeho hlavu. Zlekl se, když zahlédl monokly v obličeji a řezy nožem na jinak jemných tvářích. Neotevřel oči, nepodíval se na něj, nenadával mu – pouze bez reakce visel jako hadrová panenka na pevných řetězech. Zkontroloval jeho puls a s úlevou zjistil, že alespoň pravidelně dýchá.

„V jeho ruce jsme našli čip, který na dálku ovládá Iron Manovo brnění. Přivolal si oblek, stěží jsme mu zabránili utéct a čip co nejrychleji vyřízli. Zřejmě myslel, že je to jediný způsob, jak se odsud dostat." Řekla Natasha a postavila se vedle Buckyho.

„To není možné. Takovou technologii Stark ani nikdy nezkoušel, o tom bych musel vědět." Nesouhlasil s jejich tvrzením.

„Asi o něm nevíš všechno." Steve se k ní otočil a přešel k oběma agentům blíž. Zahlédl, jak Natasha sahá po zbrani a zarazil se v pohybu.

„Myslíš, že bych ti ublížil?" optal se nevěřícně a zkusmo se zahleděl také na Barnese. I u toho zaznamenal ruku položenou na pistoli. „Jděte odsud, ošetřím ho." Ani jednomu se příliš nechtělo odejít z místnosti – za poslední dobu se stalo tolik věcí, že už neměli k Stevovi takovou důvěru, jako v minulosti. „Mám za sebou hodně špatný den, jasné?" s povzdechem se usadil na své lůžko a složil si hlavu do dlaní.

„Co se pokazilo?" zajímala se Natasha a opatrně si k němu přisedla, očima neustále pozoruje Starka, zda není náhodou vzhůru. Nemusela se však obávat, jelikož toho bez ustání sledoval seržant Barnes po její pravici.

Steve si udržel kamennou tvář, až poté se na ni rozhodl podívat. „Dva agenti zemřeli. Rumlow Piercovi řekl, že jsem za to mohl já a ten mi to dal pořádně sežrat, jasné?" zavrtěl sám nad sebou nechápavě hlavou. Proč se o toho ignorantského idiota vůbec zajímá? Už od začátku s ním má spory – a ne zrovna malé.

„To už přehání." Zastal se Steva Bucky. „Mohl jsi za to snad, že měl právo něco takového říct?" Kapitán pokrčil rameny a s povzdechem se vyhoupl do stoje.

„Vydal jsem rozkaz a oni ho pouze uposlechli. Jsem si jistý, že kdybych na velín šel já s Rumlowem, umřeme tam my, nicméně to on samozřejmě nechápe. Ani Pierce nevypadal, že by ho má slova nějak extra zajímala." Založil si ruce na hrudi a koukl se viditelně na Tonyho, který ještě stále v bezvědomí visel za ruce přivázaný k rámu postele.