Seděl jsem na svojí židli ve svém pokoji. A koukal do tmavého monitoru mého notebooku. Jen jsem přemýšlel. Přemýelel nad tím, co jsem to slyšel.
Pořád se mi to přehrávalo v paměti. Jak někdo takový hnus může říct? A jak to můžou říct zrovna moji rodiče?
,,Je to špatné Mauro. Jak jsme jen mohli mít tak neschopného syna? Někoho... Tak.. Pitomého? Ten kluk z děckáku je naše jediná naděje, jak si zanechat do konce života dobré jméno. A hlavně jak zachovat firmu" řekl Bobby. Můj otec, I když ho jako otce neberu. Je to zrádce. A podrazák. Je to jeden z největších debilů pod sluncem. ,,Vše jsem zařídila. Ale mám pochyby, že to Niall neunese. Jenom ta myšlenka, že si upřímně místo jeho chceme adoptovat jiného syna, který by měl jít v našich krocích je docela zlá.. Ten kluk nám má hlavně pomoct s tou firmou. " odpověděla mu se znechucením matka. ,,Nehraj si na city Mauro! Zítra si ho vyzvedneme, a bude pokoj." odsekl jí Bobby. ,,Dobře. A kdy to řekneme Niallovi?" vešel jsem do místnosti. ,,Ušetřil jsem vás toho utrpení mi něco říkat." povzdechl jsem si a dusil v sobě vztek. Takový vztek. Ale takový. A míchal se se smutkem. Takovým smutkem.. Oni se na mě pohrdavě zadívali, já se jich snažil nevšímat. ,,Jdu si připravit věci do práce." řekl Bobby. Co jsem taky čekal. Že se mi omluví? Že mi poví že to byl jen vtip? Haha. Otočil jsem se, a opět šel pryč. Šel jsem do pokoje a prásknul dveřmi jako naštvaná puberťačka. Dusil jsem to v sobě. A teď jsem to že sebe mohl dostat. Rozbrečel jsem se, i když vím, že mi za to nestojí. Narazil jsem si sluchátka. Potřeboval jsem ten vztek že sebe dostat. Pustil jsem si Awake and Alive od Skillet. Musel jsem to ze sebe pustit. Pomalu jsem se uvolnil. Je divné když se uvolňuji u metalu? Na mě to zabírá.
Když jsem si to znova a znova přehrál ve své mysli, chtěl jsem jako malé dítě utéct od reality. Chtělo se mi brečet. Bylo mi z toho na zvracení. Chtěl jsem pryč. Navždy. Chtěl jsem být od toho všeho konečně volný..
♡︎♡︎
Ahojky lásky moje! Tak jaké máte první pocity z prologu? Určitě mi napište koment, beru i kritiku. Také můžete dávat voltes, pokud se vám prolog líbil a chcete, aby kniha pokračovala.
💛💚🇮🇪💙❤️
ČTEŠ
Finally Free// Niam Horayne
FanfictionMůj život je jako list. List ve větru, se kterým si každý jen tak háže.. Každý chce, aby ten list byl nejlepší, nejkrásnější, přičemž se list doopravdy pomalu, ale jistě láme, schne, a není takový, jaký ho ostatní chtějí mít. Moje rodina nemá takové...
