Finally Free// Niam Horayne

18. Mám to stejně

Přiblížil jsem se pomalu k jeho rtům. Zkousl jsem jeho spodní ret, přitáhl si ho blíž a dal mu tím znamení, že ho chci políbit. Niall neodporoval. Moje srdce hlasitě bušilo, a když se naše rty spojili, byl to pocit, jako když... Máte naději, která vám dá pocit, že není vše ztacené. S ním to tak cítím vždy. On je ten, co mi dodává naději...

Líbal tak jemně. Chytl jsem ho za boky a přitáhl blíž. Zapojili jsme i jazyky. Po chvíli se mi vysmekne a kouká na mě svýma modrýma očima. Pak sklopí zrak, a pípne malé 'promiň..'

Chtěl jsem ho chytit za ruku, jenže on jí zrovna chytal roh kašny, a jak jsme sebou oba trhli, tak se Niall začal malinko převracet do kašny, a jak jsem pro něj natáhl ruku, on mě stáhl a oba jsme šplouchli do kašny.

Ucítil jsem jak mými vlasy protéká voda. Niall se nesmál jen se posadil zpět, já měl ovšem na mále. Dva debilové v parku, kteří si přepadnou přes kašnu. Achjo, achjo. Vyhoupnu se zpět na kašnu, je pravda, že teď už na nás koukalo o dost lidí víc, než předtím.

,,Promiň... Já... Nechtěl jsem tě políbit, to nějak prostě samo.. " zašeptal Niall. Kdyby věděl jak mě tyto slova ničí. To, že mě nemiluje... Kdyby mi místo toho řekl 'miluju tě Liame'... Ale to by nikdy neřekl.

,,V pohodě... Mám to stejně" polkl jsem. Už se stmívalo a Niall se zvednul. Následoval jsem ho. Bylo mezi náma divné ticho. Nelíbilo se mi to. Opět jsem chtěl nahodit konverzaci, nebo alespoň něco. Ale neměl jsem co říct. Upřímně jsem neměl koule na to mu říct o svých citech k němu. Tak moc ho miluju, že jsem to nechtěl zkazit. Já vim, znám ho teprve týden a něco, ale znamená pro mě moc. Znamená pro mě nejvíc. Je moje rodina, je můj v podstatě život. To, proč už jsem se dávno nezabil, byl jeden jediný důvod a to on. Vždy jsem věděl, že přijde někdo takový. Někdo, koho budu tak moc milovat, že bych se z toho zbláznil. A když přišel.... Tak nejsem schopnej mu prostě říct - Nialle, prostě tě miluju! ne, ne, já mu řeknu, že to ,,Mám to stejně... "  cítím se špatně. Kdybych ho nepolíbil a ještě počkal, možná by se z něho vyklubalo, že mě miluje, nebo alespoň ňeco. Jenže já to celý doslova posral. 

Ani jsme se nenadáli a byli doma. Maura k nám nakráčela a já už se bál, co nám jde zase vytknout. Jenže ono šlo o něco úplně jiného.  ,,Kluci? je mi to líto. Ale už nemůžeme platit takto drahý byt... Máme se do dvou týdnu přestěhovat. " polkla. Překvapeně jsem se podíval na Nialla který byl snad ještě překvapenější. ,,A kam?" zeptal se Niall. Když měl vážnou tvář, byl ještě víc sexy a víc k sežrání než obvykle. ,,Musíme se přestěhovat do nejchudší části Bostonu, do Lightmare street. " Niall sklopil zrak. slyšel jsem jak polknul. Šli jsme oba mlčky do pokoje. ,,Liame..? To je ta ulice, kde bydlí Louis. Je to tam prý hrozné..... Já.. Já mám strach.." polkl Niall a já se k němu otočil. Cítil jsem, že potřebuje obejmout a to pořádně. Přišel jsem k němu, obejmul ho, začal ho hladit po zádech. Přitulil se ke mně, a já věděl, že už ho nikdy nechci vidět smutnýho. Nikdo mu nic neudělá. NIKDO. A já ho budu chránit. 

Najednou mi to začalo hrát v hlavě. Začala mě napadat slova, i melodie. Zítra to řeknu klukům. Ale teď jsem tady s Niallem. Jen s ním. You and I.. ,,Děkuju ti, že můžu mít tak skvělého kamaráda...Jsi tu vždy pro mě.." polkl. Kamaráda... jen jsem ho víc přitiskl  k tělu. Nikdy tě neopustím.... 

Už bylo docela pozdě a my byli za celý den unavení. Zhasli jsme světlo a zalezli to svých postelí. Pak už jsme nechali svoji mysl spojit a nechat jí odejít do říše snů...

➪➪

Po pár dnech jsem tady s novou kapitolou této fikce 😊❤️. Doufám, že se. máte všichni dobře a že jste všichni zdraví 💕Mimochodem budu moc rada za nazorky v komentářích 🥺💗