Finally Free// Niam Horayne

11. Bylo to dokonalé

Chtěl jsem odejít. Nechtěl jsem poslouchat ty divné zvuky z kabinek, nedělalo mi to dobře. Pomalu jsem nahmatal kliku od záchodů, ale pak se otevřeli dveře. Byla tam nějaká holka z nižšího ročníku, osobně ji neznám, jen od vidění, a... Harry. Kouknu se na mě a malinko zrudl. Chtěl jsem se zasmát, ale dusil jsem to v sobě kvůli Louimu.

,,Ježíš... Nialle... " polkl. Malinko jsem se uškíbl jeho výrazu. Ta holka se kolem mě jen obtočila, a šla svojí cestou. ,,Ano?" odpověděl a zvedl obočí až někam do vlasů. ,,No... Jak dlouho jsi tady byl?" zeptal se opatrně. ,,Tak... Minutu, dvě?" odpověděl jsem, ale Harry se svého výrazu nezbavil.  ,,Já..." začal něco vysvětlovat. ,,Harry zadrž, zadrž. Je To tvoje věc, s kým si šukáš nebo ne, mě do toho nic není, ale viděl jsi Louiho?" zeptal jsem se ho. Jemu se zužili zorničky.  ,,On někam šel? Stalo se mu snad něco?!" zecal panikařit. Kdybych ho tady před chvílí neslyšel šukat se, řekl bych, že je zamilovaný.

,,No... Kdybych ti řekl, že tě tady jaksi viděl... A byl s toho dost... Víc než dost špatnej... Co by jsi mi odpověděl?" Šel jsem na to opatrně. Harryho celá tvar zrudla. ,,Cožeto! Loui.... Loui.... Viděl...?" klepal se mu hlas. Nechápal jsem to. ,,Špatnej? Vždyť má kluka... Ne?" dychl dost zrychlené. Kluka?! Loui? To se mi nezdá. ,,Ne nemá.." Harry si po této větě, která vyšla z mých úst dal hlavu pořádně do dlaní.

,,Říkal mi, že někoho miluje. Tak jsem si ten vztek a smutek potřeboval na někom vylít, protože já ho sakra miluju..." zašeptal. Opravdu si někdy připadám, jak kdybych vedl nějakou manželskou poradnu. Zakroutil jsem hlavou, a chytl Harryho za rameno. ,,Tak jdem ho najít, než bude pozdě, jasný? Jestli Loui někoho miluje, jdi to ty." snažil jsem se znít s nadhledem, ale moc jsem se v tom nevyznal.

Kdyz jsme vyšli ven, rozhlédl jsem se. Nikde jsem ale malého bruneta s modrýma očima nepatřil. Harry najednou zamrzl v pohybu. Všiml jsem si, že naproti němu stojí docela zničený Louis. Malinko jsem se usmál, a vytratil se najít buď Zayna, nebo Liama. Našel jsem je oba u jednoho stolečku.

Liam se hlasitě smál, a Zayn kroutil pobaveně hlavou. Přišel jsem k nim. ,,Niiiniii... Při-škyt-šel.... " rozchchtal se Liam a já pozvedl obočí. ,, Takto tady vyvádí už nějakou dobu. Trochu se opil... Trochu víc..." zasmál se Zayn. Já se zasmál s ním. ,,Asi bych ho me odvést domů.." povzdechl jsem si. Zayn kývl. ,,Zítra je den kocoviny, takže v neděli něco podnikneme?" zeptal se, a já kývl. ,,Tak si napíšeme, ahoj!" krill jsem do hudby, a podepřel opilého Liama o sebe. Netrvalo dlouho, a Liam se na mě pořádně natisknul.

,,Tys tomu dneska ale dal.. " povzdechl jsem si. ,,Podle mě by nezletilí vážně neměli pít.." zakroutil jsem hlavou. ,,Niniii..." zabručel, a já to pochopil, jako že už nemám mluvit. Liam se na mě otočil. Koukal jsem se v tu chvíli přímo do jeho krásných očí. Je o trochu výší, tak jsem měl pozvednutou hlavu. Cítil jsem ten alkohol co z něj vycházel. V tu chvíli jak kdyby se čas zastavil. Stal jsem tam proto němu těsně matisknutý, a on se s jiskřičkami v očích díval do těch mých. Liam si skousl ret a naklonil se ke mě. Natisknul horlivě svoje rty na ty mé. Cítil jsem najednou veliký závan alkoholu, a takový zvláštní šimrání v některých částech mého těla. Bylo to.. Zvláštní. Cítil jsem že to co dělá není ani trochu správné. Ani trochu. Stejně si to zítra nebude pamatovat. Chtěl jsem si tuto chvíli nás dvou užít.

Jeho rty líbaly velice dravě, ale byli jemné. Když svým jazykem vjel do mojí pusy, přísunu jsem se k němu ještě blíž, ať tato chvíle nikdy neskončí. Bylo to neskutečné, úžasné, dokonalé. Po chvíli jsem se ale musel kvůli nedostatku vzduchu odlepit. Liam se mi podíval do očí. Stali jsme už blízko domu. Ani jeden z nás nebyl schopen něco říct, oba jsme mlčeli. I přes to ticho mezi jsme jakoby spolu komunikovali. Jak kdybych věděl, co chce každou chvíli říct. Jak kdybych to tušil. Pak to ale řekl nahlas. ,,Ne.. bylo... to.. Škyt... poslední, žee?" trochu se mu motal jazyk.

Nechtěl jsem odpovídat. Nechtěl jsem, aby to bylo poslední. Nechtěl jsem to. Ale také jsem nechtěl dopustit, aby se to stalo znova. Nesmělo. Srdce mi prudce bouchalo, a nechtěl jsem, ať se mezi mnou a Liamem něco jiného stane. Aby se třeba on odtáhl, nebo aby se stalo cokoli jiného. Liam se ale odtáhl.

Rozhodl jsem se Liama odtáhnou zas domů. Přešli jsme schody, a otevřel jsem dveře. Všude bylo už zhasnuto.

➪➪

To jste nečekali co? 🙈 Co jste nečekali víc, Larry nebo pusu? Já tedy nevím, ale spíš jsem ne plánovala to Larry. Nějak jsem si ale řekla, že nebudu Louimu komplikovat život :)) budu ráda za každé volte a komentář! Jinak se už bližím k dopsání Rememberu 😏😏😏

💛💚🇮🇪💙❤️