Finally Free// Niam Horayne

2. Mobil v záchodě

Znechuceně jsem nasedl do autobusu. Harry a Louis se Zaynem měli opět nasazený soucitný výraz. ,,Rodiče si dokonce vzali volno. To nikdy kvůli mě neudělali... " zakroutil jsem hlavou, a napil se vody. ,,To je blbé.. Hodně blbé.." zvedl obočí Zayn. Jeho rodina je jedna z nejlepších pod sluncem. Má tři sestry, jeho otec sice nepracuje v nějaké úžasné práci, ale je neustále s rodinou, je s ním sranda.. Dokonalá rodina.

Den se ve škole táhl hrozně pomalu. I želva by za tu dobu uběhla maraton. Měli jsme angličtinu, chemii, dvě hodiny matiky, polední pauzu, a zemák. Ty nejhorší předměty, co kdy kdo vymyslel. A odpoledne mělo v plánu být ještě horší. Sice svítilo slunce, a bylo asi tak dvacet pět stupňů, ale moje nálada byla někde daleko pod bodem mrazu.

***

Dojel jsem domů. Otevřel jsem dveře. Na druhé straně pokojů postával kluk. Měl tmavě hnědé vlasy. Svaly, a krásné čokoládové oči. Ne Nialle, nejsou krásné. Vedle něho Bobby a matka. ,,Ahoj, já jsem Liam. Tvůj nový bratr.. " usmál se.. Mě do smíchu nebylo. Ignoroval jsem ho, a šel dál. ,,Ani Liama nepozdravíš?!" neodpovídám. Zalezu do pokoje. Svého pokoje. Tedy ještě včera můj byl. Teď byl na mé půlce, kde jsem ještě včera měl svůj pracovní stůl. Svůj notebook. Stála tam postel. Nová postel. Na ní bylo krásné nové povlečení. Otevřel jsem pusu dokořán.

Měl jsem chuť křičet. Zatal jsem ruce v pěst, a naštvaně si dřepnul na svojí postel. Asi tak pět minut jsem se snažil uklidnit. Když jsem se uklidnil, a rozhodl se si malinko vybalit a jít ven za klukama, rozrazil se dveře. Stál tam Liam. ,,Mohu dovnitř?" zeptal se Liam. Neodpověděl jsem. ,,Ehm." zakoktal, a sedl si na postel. ,,Ty jsi Niall, že?" slyšel jsem ho, ale to už jsem zaprásknul dveře, a vyběhl pouze s mobilem a sluchátky v kapse z domu. Pryč z toho hororu.

Běžel jsem rychle k Harrymu. Chtěl jsem se alespoň projít. Jelikož Harry nebydlí zas tak daleko, byl jsem tam skoro hned. ,,Harolde?" zaklepal jsem. ,,Harolde otevři, tady je Niall.." zase nic. Prozvonil jsem ho. Nezvedal. Někdo otevřel okno. Podíval jsem se a spatřil kudrnáče, jak se vyklání.

,,Niallere! Spadl mi kvůli tobě mobil do záchoda!" zařval na ulici, že se i několik lidí otáčelo. ,,Cože? Jak kvůli mě?" zařval jsem na něj já. ,,Pojď dovnitř, prosímtě. Je otevřeno." zařval zas on. Já pouze zakroutil hlavou a otevřel dveře. Zde se moc dobře vyznám. Běžel jsem po dřevěných schodech až k bílým dveřím na kterých bylo napsáno 'Harold Styles' a vešel jsem dovnitř.

,,Niallere! Stál jsem nad záchodem, vykonával potřebu, a projížděl instagram, a pak se ozve takový řev, leknu se, a pak mi na mobilu začne vyzvánět číslo, a já se opět leknu, a mobil mi spadne do záchoda!" musel jsem se jeho vysvětlování zasmát. ,,Co je tady k smíchu?!" všiml jsem si, jak mu vyskočila žilka na krku, což mě rozesmálo ještě víc. Jelikož je můj smích velice nakažlivý, Harry se přes svoje vlastní protosty začal také smát.

***

,,Proč jsi vlastně přišel?" zeptal se Harry, když jsem mu pomohl telefon dát k takovým těm kuličkám, co se dávají třeba k botám. Telefon se sušil, a jak já, tak Harry jsme doufali, že začne fungovat. ,,Původně jsem myslel, že zajdeme ven. Třeba na hřiště, nebo jen tak do parku. Potřeboval jsem se odreagovat. Už tam byl." polkl jsem. Snažil jsem se nad tím nepřemýšlet. Věděl jsem, že mi za to nestojí. Věděl jsem, že mi za to žen Liam nestojí, ani Bobby s matkou. Věděl jsem to. Ale nešlo to překonat. Moc mě to bolelo, a ničilo.

,,Kdo přijel?" zeptal se nechápavě. ,,Liam Payne. Ten můj... 'Nový brácha' a Bobbyho s Maurou nový, a lepší syn."  pronesl jsem s nechutí v hlase. ,,Jak že? Liam Payno? Co to je za jméno.." zasmál se. ,,Ne, je to Payne. Vím, má hrozné jméno." věděl jsem, že to co říkám není pravda. Jméno Liam se mi líbilo. A příjmení také. Ale dělalo mi dobře, když na něm najdu něco špatného.

,,Jo no. Payno. Heh, to bude jeho nová přezdívka." zašklebil se, a já s ním. ,,Nastoupí do naší školy?" zeptal se, když opět sušil svůj telefon. ,,Podle mě jo." zakřenil jsem se, a Harry nijak nereagoval. ,,Já se na něho normálně těším. Musíme si na něj něco vymyslet." zasmál se po chvíli Harry, a já s ním.

,,Hele! Funguje! To je zázrak!" zakřičel Harry, až mi z toho málem praskly ušní bubínky. ,,Klid, prasknout mi z tebe bubínky.. " rukama jsem si masírovat spánky. Ano trochu nelogické, když jsem mluvil o uchu. Harry ještě několikrát zaječel, a mě absolutně ignoroval. ,,Hele... Já asi půjdu. Domů. Mám teď dokonce s Paynem pokoj, takže se budu dělit o něj. Chjooo." bylo teprve pět hodin odpoledne, a já opravdu nechtěl s tím psychopatem zůstat ve stejným pokoji. Dobře, ano. Neznám ho. Ale musel být fakt trochu psycho, když si ho adoptovali MOJI rodiče.

,,Dobře. Jsem na zítra zvědavej!" poví ještě, ale to já už odcházím z domu, a mířím si to do svého domu. Jsem tam skoro hned. Když příjdu, jen si zuju boty, a všimnu si, že ani Bobby, tak ani moje matka nejsou doma. Doufal jsem tedy, že i Liam zde není. Ovšem to jsem se mýlil. Byl u MĚ v pokoji a dával si učebnice do baťohu.

Vešel jsem do pokoje. ,,Ahoj." řekl Liam. Zpražil jsem ho pohledem. Nic jsem neříkal, a vyndal si úkol z chemie na zítra. Po půl hodině mučení nad učebnicí jsem to vzdal, a rozhodl jsem se si to zítra opsat od nějakého šprta.

,,Budu chodit s tebou do školy." pokračoval Liam. Jen jsem protočil očima.  ,,Proč se mnou nemluvíš...? Udělal jsem něco špatně?" zeptal se po chvíli zase. Nechci aby na mě mluvil. S otáveným povzdechem jsem si šel pro svůj notebook, a pustil si přátelé do sluchátek. Ale Liam musel zase něco mektat. ,,Můžu se kouknout s tebou?" zeptá se, a já se snažím ignorovat. Proč by se také nemohl dívat? Proč mu nemůžu říct ani ubohé 'Ahoj?'

★★

Takže vás tady všechny zase vítám. Jak se vám zatím příběh líbí? O svoje pocity se můžete podělit v komentářích. Také mě můžete podpořit voltem. Co myslíte, promluví někdy Niall na Liama? A jak si myslíte že to v té škole proběhne? A co bude dál?

💛💚🇮🇪💙❤️