Finally Free// Niam Horayne

4. Tac'Os! Tac'Os!

Přišel jsem do třídy chemie, kde jsme měli hned po tělocviku hodinu. Harry šel za mnou vedle Louiho, pokračoval Zayn. Co mě ale překvapilo - na volným místě, vedle toho, kde seděl Harry, seděl... Liam. Široce se na mě usmál, a zamával mi. Za co mě bože trestáš.

Harry se na mě zmateně podíval, a já pokrčil rameny. Sedl jsem si tedy vedle Zayna, a Louis, který s námi nemá chemii, nám z póza dveří zamával. Zayn mi šoupl sešit plný nesmyslných vzorků, a já si je rychle přečmároval do svého sešitu. Štěstí mi ovšem zase nepřálo. Do třídy vešel profesor. Rychle jsem zvřel sešit, a doufal, že si mě nevšiml. Ale doufal jsem marně. ,,Horan? Co to píšeš do toho sešitu..?" ozval se profesor, a kráčel si to ke mě. Otevřel sešit, kde jsem měl nacmáraný úkol. ,,Takže... Povez mi, to je to, co jsi si teď psal? Nebyl to náhodou domácí úkol? Tedy, že se měl dělat doma?" uvízl mi knedlík v krku. Naštvat zrovna tohoto učitele na začátku školy není zrovna dvakrát dobrý. Je to vlastně úplně nejhoší, protože se to s vámi táhne celý rok. I nedodělaný úkol z domova by byl lepší v tu chvíli, než fakt, že jsem si ho před jeho očima opisoval od kamaráda.

Neměl jsem co říct. ,,Za to mohu já. Včera se se mnou Niall učil, aby mě dal do obrazu, co jste včera dělali, a zapomněl na úkol." ozval se... Liam. Ano opravdu Liam. Otevřel jsem pusu dokořán. Učitel se narovnal, zvedl jedno obočí, a šel k Liamovi. ,,A ty jsi teď Niallův nevlastní bratr, že? Pověz mi... ty ten úkol máš?" zeptal se podezíravě.

,,Jsem tady nový. A ano, mám ho. Včera ho se mnou Niall udělal." usmál se, a mrkl na mě. Já jen nevěřícně kroutil hlavou. Učitel se zamračil, ale kývl. ,,Budu vám to tedy věřit... " pověděl, a dále se věnoval nudnému výkladu.

***

Když zkončila chemie, šli jsme na zemák, další nudný předmět, a hned na to fyziku. Takže jsem úplně umíral nudou. Malinko mi zvedla náladu hudebka, co byla odpoledne. Dneska jsme končili v půl čtvrté, takže jsem byl docela rád, když jsem se sunul do tělocvičny. Harry se Zaynem už byli celý mokří potem z nervozity. U stánku jsem si koupil velkou kolu, a píchl do ní brčko.

Napil jsem se, a pokračoval vedle Louise v cestě.  ,,Mrkev?" zeptal se Louis když jsme dosedli. ,,Ne díky, fakt ne." zakroutil jsem hlavou a došel si pro popcorn. Jakmile jsem se vrátil, seděl na sedačce blízko té mojí Liam. ,,Slyšel jsem, jak se o zápase bavíte v autobuse. Rozhodl jsem se sem také jít. Basket mám rád." usmál se.

Chtel jsem něco říct. Ale můj mozek mi říkal, že když s ním promluvím, klesnu na jeho úroveň. Což opravdu nechci. Louis se zkrčil a nahnul se ke mě, a zašeptal tak, aby jsem to slyšel jen já ,,Proč se s ním nebavíš?"

,,Nechci klesnout na jeho úroveň, nechci se s ním bavit." Je mi sedmnáct, skoro osmnáct. Budu s ním muset zůstat do dvaceti jedna let, ale to přežiju. Nějak. Louis kývl a zakousl se do svojí mrkve. To už ale zápas začal. ,,Styles! Styles! Malik! Malik! Styles! Styles! Malik Malik!" skandovali jsme s Louisem.

Liam se po chvíli nešikovně přidal. Nevěděl co má říkat, tak jen křičel. Někteří se na něj otáčeli až mi ho bylo líto. Moje podvědomí mi ale říkalo, že nesmí. Nesmí mi být ho líto. Po chvíli jsem celou záležitost s Liamem vypustil z hlavy a soustředil se jen a jen na zápas.

***

,,Tac'Os! Tac'Os!" řvali všichni z naší školy název našeho školního teamu. Vyhráli! Oni vyhráli! Hned jsem s Louim běžel k Harrymu a Zaynovi a říct jim, jak moc dobré to bylo. ,,Bylo to mega kluci!" obejmul jsem jejich spocená těla. David, který skoro celý zápas nic nedělal schytával slova chvály. Kolem nás pohrdavě prošel, a dav holek za ním jako hejno kachen.
Ony to také kachny jsou.

Liam se za námi plazil, dokud jsme nevyšli že školy. Bylo přesně půl šesté, takže zrovna jel autobus. Všichni čtyři... I s Liamem jsme nastoupili do autobusu, a opět jsme si sedli jako ráno, akorát Liam si kvůli nedostatku místa musel sednout dozadu.

Přijeli jsme docela brzy, a já se vydal domů, asi s dvoumetrovým rozestupem s Liamem. ,,Proč se mnou nemluvíš? Proč nereaguješ? Proč mě ignoruješ? Co jsem ti udělal tak špatného?" zeptal se klidně, ale docela smutně Liam. Ne Nialle. Neodpovídej. Nenech ho vyhrát.

Nevšímal jsem si ho a on mě doběhl. Chytl mě za rameno. Nutili mě se na něj podívat. Myslel jsem si, že bude mít na tváři výtězný úsměv. Nebo se bude nějak šklebit. Že jsem zareagoval. Překvapilo mě, když měl na tváři šťastný úsměv. ,,Prosím, řekni mi alespoň něco..." zakňučel. Jestli tohle není hra. Jestli on není zlý podrazák, co se mě snaží shodit... Pak... Pak bych možná mohl.

Koukal jsem se přímo do jeho očí. Byly vážně hezké. Byli přímo hnědé. Čokoládové. Krásné. Byl celý krásný. Ale to jsem nemohl přiznat. Nemohl. Rychle jsem uhnul pohledem, a on svůj zrak zklopil. Byl o něco vyšší než já. Deprimovalo mě to.

Liam mi uvolnit sevření. ,,Proč nemůžeš říct alespoň jedno slovo?" opět zakňučel. Neměl jsem ve zvyku mlčet. Nepatřilo to mojí osobnosti. Nevydržel jsem to. Je to teprve druhý den, a já už z toho nemůžu. Zastavil jsem se, a pomalu se otočil na bruneta. ,,Nevím o čem bych si měl s tebou povídat." řekl jsem, a snažil se, ať to zní arogantně, ale můj hlas v tom docela selhal.

Liam povytáhl obočí. Pak ho zase stáhl do normální pozice. ,,Ale já si chci s tebou povídat. O čemkoliv." polkl a přistoupil blíž. ,,Ale já ne. " odsekl jsem, a vytáhl klíče od domu. Liam na mě koukal smutným pohledem.

❣︎❣︎

Niam se nám začal pomalu rozjíždět ❤️🇮🇪. Co myslíte, obměkkčí se Niall, a
začne s Liamem normálně komikovat? Nebo ne? A co myslíte, poděkuje alespoň za to, že ho zachránil před učitelem z chemie? Budu se těšit na vaše voltes a názorky v komentech.

💛💚🇮🇪💙❤️