Finally Free// Niam Horayne

12. Přepočítali jsme se

Probudil jsem se. Během asi deseti sekund jsem si vybavil vše, co se včera událo. Za to poslední jsem se chtěl zastřelit. Celý den by jsme měli být doma sami. Rozhodl jsem se Liamovi udělat nějakou jednodušší snídani. Z údivem jsem zjistil, že už je jedna odpoledne. Udělal jsem tedy vajíčka. Po chvíli jsem slyšel Liama, jak se trmácí že schodů.

,,Hrozně mě bolí hlava... " povzdechl si.  ,,No to se nedivím, na tady máš prášek." podal jsem mu prášky na utlumení bolesti, a on jeden hned zapil. Hodil jsem vajíčka na talíř a dal mu je. ,,Díky moc... Hele, co to je?" zeptal se, a koukal se na notebook. ,,Netobook" řekl jsem se smíchem. ,,Ale to vím... Ale to co je tam napsané... " změřil si to pohledem, a já se k němu naklonil. ,,Nějaký chat..." polkl jsem. Až teď mi došlo, že jde vlastně o Bobbyho notebook. Sedl jsem si a četl.

,, George: Bobby, jde to z kopce. Mám tady nějaké návrhy na rychlé vydělání...
Bobby: Ano? Potřebuji to zas nakopnout. Nemůžu zkrachnout.
George: v děcáku v Dellsor Street, se adopce platí. A ne jen to, čím horší stav dítěte, tím víc peněz. K lidne okolo 100 000 $
George: hele, já vím jaký máte vztah s vaším synem, měli by jste rovnou i dědice firmy.
Bobby: mě stačí opravdu jeden. Nechci tady dalšího debila.
George: Hele, zkuz Liama Jamese Payne. Má tam nějakou složitější péči, měl drastickou smrt rodičů, má tam i nějaké osobní problémy, a psychické. Mohl by ti dost nahrabat. Ve jednaadvacet letech je oba vykopnete, a máte hotovo, ne?.. " když jsem dočetl otočil jsem se na Liama. Oba jsme měli kamennou tvář.

,,A já si myslel, že jsem našel konečně nějaké dobré lidi." musel jsem se ušloíbnout. Dobré lidi... No to určitě. ,,Využili tě pro peníze.. " změřil jsem si ho pohledem. On se na mě koukl se smutkem v očích. ,,Je mi to moc líto Liame.. " řekl jsem a obejmul ho. Tentokrát obejmuti nebylo moc dlouhé.

Pustili jsme se do vajíček. Když jsme dojeli, rozhodl jsem se zapnout televizi.

***

Byl už večer a já slyšel, jak se pomalu otevírají dveře. Vešel dovnitř jak Bobby tak matka. Změřili si nás pohledem. Polkl jsem, a nadechl se. ,,Už o tom víme." řekl jsem, a oba se zamrazki v pohybu. ,,O čem že to víte?" řekla pomalu matka. ,,O tom, že jste Liama zneužil pro peníze." Liam nic neříkal. Oba se tam trochu zamlkli. Neměli asi co říct. ,,Ale nepomohlo to. Jen to prodělal starosti." zatal Bobby pěsti. Liam pozvedl obočí.

,,Aha?" povzdechl si Liam, a oba dva jsme odešli z místnosti. K tomuto asi není taknějak co říct. Byl jsem naštvaný na sebe, na Bobbyho s Maurou, a prostě na celý svět. ,,Proč jsou někteří lidi tak zlí?" sloužil si Liam hlavu do rukou. ,,Mrzí mě to... Mohl jsem tě varovat dřív, kdybych věděl, že si někoho adoptují..." povzdechl jsem si.  ,,Onu ti to ani neřekli? No ti je bída.. " povzdechl si. Bylo teprve šest večer. Jelikož jsme jedli už před hodinou, neměli jsme jediný důvod jít dolů.

,,Co budeme dělat?" zeptal jsem se. ,,Promluvíme si." natáhl se. ,,Ehm... Mám se bát?" zasmál jsme se, a on tak trochu se mnou. ,,Víš... Jde o to... Že vlastně... Pamatuji si na včerejšek. Sice ne nějak extra detane, ale... Pamatuju... Pamatuju si na tu naši pusu..." řekl a koukl mi do očí. Já musel uhnout. ,,Vrátí se mi to vždy, když se podívám do tvých očí.." polkne. ,,Aha... Promiň Liame... Já vím.. Že to ode mě ndbycj chytrý tah. Chtěl jsem se odtrhnout, ale prostě to nešlo. Promiň, už to neudělám... " jeho úsměv jakoby podmutněl. Možná se mi to jen zdálo - nevím. Každopádně co vím je to, že z toho nebyl zrovna dvakrát nadšený.

,,Nialle! Liame! Pojďte dolů. Hned. Musíme vás seznámit se situací." ozvalo se z kuchyně matčin hlas. Tazave jsme se na sebe s Liamem podívali. Toto se nám ani jednomu nezdálo. Opatrně jsme se zvedlo z postele, a šli pomalu do kuchyně. ,,Posaďte se." prokázala matka. Sedli jsme si jak řekla. 

,,Jak víte... Firma jde pěkně dolů. Jednoduše, marketingová část přestává spolupracovat, objednávky chodí pozdě, ve výrobně se nejede podle plánu. Takto to dlouho nevydrží. Zaměstnanci každým dnem podávají výpovědi. Prepočítali jsme se. Stejně tak jako s vámi dvěma. Potřebujeme vás." zůstal jsem na ni hledět s otevřenou pusou.

,,Jako kde?" pozvedl jsem obočí. ,,Musíte nám pomoct ve firmě..." oni po nás chtějí pomoc? Za to co nám udělali? No tak to tedy ne.

,,Aha? Jasně. Takže vy se k nám chováte jak úplná hovada, ke mě celý život, a k Liamovi sice jen šest dní, ale myslím, že i to mu stačilo. Jasný?!" řekl jsem a uklidnoval svoje roztresene tělo. Tak teď mě fakt naštvali. Nečekal jsem na sebe menší odpověď a s Liamem jsem zas odešel.

,,No ti me tedy naštvali..." řekl jsem po vchodu do pokoje a zasmál se.

𖣔𖣔

Tak co říkáte na to zjištění kluků? To jste asi nečekali co? I když u těchto Niallovo rodičů člověk nikdy neví. A co je to sakra napadlo, že by Niall mohl s Liamem pomáhat u nich ve firmě?! Pfff 😌😂 budu ráda za každé volte, a názor v komentech.. Jinak kapitola má zase přes 1K slov 😼😼😂

💛💚🇮🇪💙❤️